Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 288/97
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Obce Č., zastoupené JUDr. J.T., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 1997, č. j. 30 Ca 70/97-14, t akt o : Ústavní stížnost se odmítá.
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 1997, č. j. 30 Ca 70/97-14, kterým bylo zastaveno řízení o opravném prostředku stěžovatelky s tím, že proti tomuto rozhodnutí nejsou podle ustanovení § 250s odst.1 o. s. ř. přípustné opravné prostředky.
Důvodem zastavení řízení byla skutečnost, že předchozí výzva soudu o zaplacení soudního poplatku ve výši Kč 1 000,- do 10 dnů ode dne doručení uběhla marně, ač byl účastník poučen o následcích nesplnění této výzvy.
Stěžovatelka v tomto rozhodnutí soudu spatřuje porušení jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, specielně jeho ustanovení zakotveného v odst. 1 cit. článku a čl. 95 Ústavy. 1
II.ÚS 288/97
Stížností napadenému usnesení krajského soudu stěžovatelka vytýká, že výzva o zaplacení soudního poplatku byla doručena pouze její právní zástupkyni a nikoli také jí, jak to ukládá § 49 odst.1 věta druhá o. s. ř. Dále se odvolává na ustanovení § 9 zák. č. 549/1991 Sb., v platném znění, které vylučuje zastavení řízení v odvolacím řízení, a to i v případě, že není poplatek zaplacen ani dodatečně ve lhůtě stanovené soudem. Pochybení spatřuje v nesplnění ustanovení § 9 odst.6 zák. č.'22911991 Sb. v platném znění a již citovaného § 9 odst.1 písm.a) zák. č. 549/1991 Sb. v platném znění, kdy jí bylo soudem odepřeno řízení, ačkoli jako apelační instituce má povinnost rozhodnout o opravném prostředku proti autoritativnímu rozhodnutí státního orgánu. Ústavní soud je nucen odmítnout namítané porušení zákonnosti a tím i ústavnosti.
Podle ustanovení § 49 odst.1 věty druhé o. s. ř. se doručuje písemnost účastníkovi, který má zástupce s plnou mocí pro celé řízení jen v případě, má-li účastník v řízení něco osobně vykonat. Zaplacení soudního poplatku není úkon, který účastník musí vykonat osobně. K tomuto účelu má plnou mocí pověřeného právního zástupce, který poplatkovou povinnost měl splnit již s podáním návrhu krajskému soudu a který také zmocniteli odpovídá za to, že právní služba, kterou zmocněnce pověřil, bude provedena včas a řádně, t. j. bez jakýchkoli závad. Pokud závady v podání návrhu nebo s jeho uplatněním vzniknou, je povinností generálního zástupce, aby tyto vady odstranil.
Poukaz na ustanovení § 9 odst.1 písm.a) zákona o soudních poplatcích v pojednávaném případě rovněž nemůže obstát, neboť v tzv. správním soudnictví se jedná o přezkumy zákonnosti rozhodnutí orgánů veřejné správy a nikoli o odvolání. Pojem odvolání je vyhrazen těm opravným prostředkům, které vyřizuje funkčně vyšší stupeň relativně samostatné soustavy a nikoli pro případy, kdy pravomoc je dělena mezi správní orgány a soudy. II.ÚS 288/97
Zde nutno připomenout znění § 250p - in fine o. s. ř., kdy soud odmítne podaný opravný prostředek, jestliže navrhovatel neodstranil vady, jež brání věcnému vyřízení návrhu. Podle § 250s o. s. ř. nejsou proti takovému rozhodnutí soudu přípustné opravné prostředky. Za takto konstatovaných skutečností nedošlo k žádnému porušení ústavnosti a Ústavní soud byl nucen podle ustanovení § 43 odst.1 písm.c) zák. č. 182/1993 Sb. návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnout.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu V Brně dne 21. dubna 1998