Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. N., t. č. Psychiatrická nemocnice Bohnice, Ústavní 91, Praha, zastoupeného JUDr. Petrem Pavlíkem, advokátem, se sídlem v Praze, Křižíkova 159/56, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. srpna 2023 sp. zn. 61 To 521/2023 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. dubna 2023 sp. zn. 4 Nt 26014/2022, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na tvrzené porušení čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů.
2. V odůvodnění ústavní stížnosti zejména uvedl, že původní delikt, pro který mu bylo uloženo ochranné léčeni v ústavní formě Obvodním soudem pro Prahu 2 (2 Nt 2003/2014) byl "výhružný dopis starostovi". Psychiatrická nemocnice Bohnice, kde vykonává od 21. 5. 2019 ochranné léčení ústavní, podala dne 27. 3. 2023 návrh na jeho prodloužení, v němž mimo jiné uvedla, že ochranné léčení nesplnilo svůj účel. Jeho pobyt na svobodě by byl bez ochranného léčení ústavního nebezpečný a byla by vysoká pravděpodobnost opakování obdobného protiprávního jednání.
Zásah orgánu veřejné moci spatřuje stěžovatel především v tom, že soud prvního stupně převzal názor ošetřující lékařky Psychiatrické nemocnice Bohnice, podle které "je třeba zohlednit, že pokud by byl již nyní propuštěn z ochranné léčby, hrozila by recidiva jeho trestně právního jednání", aniž by tomuto závěru prý nasvědčovaly jakékoliv konkrétní skutečnosti. Soud podle stěžovatele přehlédl doporučení ošetřující lékařky při veřejném zasedání dne 24. 4. 2023 (č.l. 16 spisu), které je v rozporu s výše uvedeným názorem: "Naše doporučení by bylo chráněně bydlení, kde je vyšší dohled, tam je dlouhá čekací doba." V řízení před odvolacím soudem pak prý došlo k porušení stěžovatelova práva na obhajobu tím, že ustanovený obhájce stěžovatelem podanou stížnost neodůvodnil: "Písemné odůvodnění stížnosti nebylo Městskému soudu v Praze do doby rozhodování o stížnosti doručeno".
Posouzení pravděpodobnosti opakování protiprávního jednání, pro které bylo ochranné léčení v ústavní formě uloženo, je otázkou, kterou musí posoudit nikoliv ošetřující lékařka, ale soud a to na základě konkrétních skutečností, přičemž v návrhu na prodloužení ochranného léčení nebyla uvedena skutečnost, že kromě volných vycházek po areálu má stěžovatel pravidelné a časté vycházky 2 až 3 krát týdně mimo areál nemocnice, a že se z nich se vrací disciplinovaně a bez problémů.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud si k danému případu vyžádal příslušný spisový materiál a po přezkoumání věci shledal, že ústavní stížnost spočívá pouze v polemice s řádně zdůvodněnými závěry obecných soudů.
4. Jak konstatoval ve svém usnesení Městský soud v Praze, stěžovatel je hospitalizován od 24. 10. 2018 překladem z PN Bmo, kde byl hospitalizován poté, co cestou z Brna do Prahy přišel na Městský úřad v Kuřimi a dožadoval se finančních dávek, jinak že pracovníky zabije a úřad vyhodí do vzduchu granátem. Shledán nepříčetným na základě znaleckého posudku MUDr. Švarce vykonává dosud ochranné léčení, přičemž původní delikt, pro který bylo ochranné léčení uloženo Obvodním soudem pro Prahu 2 v ústavní formě byl výhružný dopis starostovi.
U stěžovatele se jedná o paranoidní schizofrenii, která i přes intenzivní medikaci trvá. Dožaduje se vysazení medikace, která je proto často přenastavována, je chronicky psychotický a paranoidní. Po slyšení stěžovatele, ošetřující lékařky a prostudování veškerých materiálů soudy uzavřely, že účelu ústavního léčení ještě nebylo dosaženo a pacient je nebezpečný pro své okolí. Městský soud doplnil, že situace u stěžovatele se po mnoho let stále opakuje. Je hospitalizován poté, co po propuštění přestává brát léky a chová se ke svému okolí agresivně.
5. Soudní řízení proběhlo postupem odpovídajícím principům zakotveným v hlavě páté Listiny základních práv a svobod a jeho závěr je třeba považovat za výsledek nezávislého soudního rozhodování, jemuž z hlediska ochrany ústavnosti nelze nic vytknout. Městský soud podrobným a pečlivým způsobem odůvodnil své usnesení a zrušení tohoto rozhodnutí pouze z důvodu, že advokát řádně stížnost neodůvodnil, by bylo zcela formální a na výsledku řízení by nemohlo nic změnit. Námitky stěžovatele, spočívající v zásadě v tom, že obecné soudy neodpovídajícím a jednostranným způsobem hodnotily důkazy v řízení provedené, pak nemá ústavně právní relevanci, neboť ve skutečnosti brojí proti neúspěchu v soudním řízení, což není předmětem ústavní ochrany.
6. Nutno tedy konstatovat, že se závěry obecných soudů v dané věci se lze ztotožnit i z ústavněprávního hlediska. Ústavnímu soudu v zásadě nepřísluší právo přehodnocovat důkazy obecného soudu ani právo hodnotit, zda shromáždění konkrétních důkazů je účelné či nikoliv. Hodnotit důkazy přísluší Ústavnímu soudu pouze tehdy, kdyby je sám provedl. Ústavní soud ostatně již mnohokrát zdůraznil, že není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dohledu nad jejich rozhodovací činností, do které je povinen zasáhnout pouze tehdy, pokud zásahem orgánu veřejné moci dojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. K takové situaci ovšem ve zkoumaném případě nedošlo, ačkoliv stěžovatel je zjevně jiného právního názoru.
7. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. července 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu