Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele K. M., zastoupeného JUDr. Pavlem Knitlem, advokátem, se sídlem Údolní 5, 602 00 Brno, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. července 2009, č. j. 44 Co 224/2009-337, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 27. května 2009, č. j. 31 C 221/98-332, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
5. Při posuzování důvodnosti projednávaného podání musel mít Ústavní soud navíc na zřeteli, že stěžovatel brojí toliko proti výroku o nákladech řízení.
6. Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře sice reflektoval fakt, že rozhodování o nákladech soudního řízení je třeba chápat jako integrální součást soudního řízení jako celku (srov. např. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 653/03 , in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 33, str. 189 a násl.), na straně druhé nicméně taktéž judikoval, že otázku náhrady nákladů řízení, jakkoli se může účastníků řízení citelně dotýkat, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na roveň postupu vedoucímu k rozhodnutí ve věci samé (srov. usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 303/02 , in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 27, str. 307 a násl.).
7. Konkrétní rozhodnutí obecného soudu o nákladech občanskoprávního řízení může být - zcela výjimečně - věcně přezkoumáno Ústavním soudem, jsou-li zde - prima facie - zjevné indicie, že mohlo být dotčeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces, dovozované z čl. 36 odst. 1 Listiny. V takovém případě se nejedná o nic jiného, než o zpochybnění výkladu a aplikace práva, respektive příslušných procesněprávních ustanovení, pročež se uplatňuje zásada, že o protiústavní výsledek jde toliko tehdy, je-li tento výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi obecně respektován, a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli.
Vzhledem k již zmíněné povaze rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, kdy nelze dovodit bezprostřední souvislost s jinými ústavně zaručenými základními právy a svobodami účastníka řízení, musí shora zmíněné "kvalifikované vady" dosáhnout značné intenzity, aby bylo vůbec dosaženo ústavněprávní roviny problému. Silněji než jinde se tudíž uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu.
8. V dané věci brojí stěžovatel proti výroku, jímž byl uznán povinným zaplatit náhradu nákladů řízení, které vznikly státu v důsledku zaplacení znalečného. Stěžovatel v této souvislosti zpochybňuje zejména znalecký posudek, který nebyl dle jeho názoru vydán v souladu s příslušnými právními předpisy a navíc se ani nemusel týkat osoby stěžovatele, protože v hlavičce byla uvedena jiná adresa než stěžovatelova. Ze spisu, který si Ústavní soud vyžádal od Městského soudu v Brně pro náležité posouzení věci, se podává, že prvotní znalecký posudek obsahoval skutečně jinou adresu a datum narození, než byly údaje stěžovatelovy, avšak znalecký ústav Fakultní nemocnice Na Bulovce posléze své pochybení vysvětlil (došlo k záměně hlavičky) a soudu zaslal správnou a opravenou verzi znaleckého posudku.
Z jeho obsahu bylo přitom zcela zřejmé s ohledem na léčbu, provedenou operaci i všechny další okolnosti, že byla zkoumána právě osoba stěžovatele a nemohlo tedy dojít k záměně s jinou osobou. Za vypracování posudku pak byla stanovena znalecká odměna, proti jejímuž způsobu určení nemá Ústavní soud žádné výhrady. I pokud by se ve znaleckém posudku po formální stránce vyskytovaly nějaké další vady, což ovšem Ústavní soud blíže nezkoumal, nejednalo by se o tak výrazný zásah, do ústavně zaručených práv stěžovatele, aby odůvodňoval zrušení napadených rozhodnutí.
Ústavní soud rovněž neshledal nic protiústavního na následném rozhodnutí o uložení povinnosti stěžovateli zaplatit státu náklady, které stát nesl za vypracování znaleckého posudku. Toto rozhodnutí vycházelo z předchozího pravomocného rozhodnutí o stanovení výše znalečného a zcela reflektovalo skutečnost, že to byl stěžovatel, který zavinil zpětvzetím žaloby, že bylo řízení zastaveno.
9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. března 2010
Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu