Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Petra Rouse, zastoupeného Mgr. Lucií Šebelovou, advokátkou se sídlem nám. Republiky 18, Znojmo, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2021 č. j. 9 As 106/2021-48, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta ústavní stížnost. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu majetku dle čl. 11 Listiny.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, stěžovatel se ve správním řízení neúspěšně odvolal k ústředí Státního pozemkového úřadu proti rozhodnutí o schválení návrhu komplexních pozemkových úprav v k. ú. Suchohrdly u Miroslavi a v části k. ú. Damnice ze dne 8. 8. 2019 č. j. 308818/2019/Rt, vydanému Krajským pozemkovým úřadem pro Jihomoravský kraj, pobočka Znojmo. Následnou žalobu ke Krajskému soudu v Brně podal jiný vlastník pozemku v dotčeném katastrálním území a stěžovatel v tomto řízení vystupoval jako osoba zúčastněná, v souladu s § 34 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., správního řádu soudního (dále jen "s. ř. s."). Ve svém vyjádření nesouhlasil s novým uspořádáním pozemků v jeho vlastnictví. Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 31. 3. 2021 č. j. 31 A 84/2020-86 zamítl.
3. Stěžovatel a žalobce podali společně kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 2. 9. 2021 č. j. 9 As 106/2021-48 kasační stížnost stěžovatele odmítl dle § 104 odst. 4 s. ř. s. a kasační stížnost žalobce zamítl dle § 110 odst. 1, věty poslední s. ř. s.
4. Stěžovatel spatřuje pochybení v postupu Nejvyššího správního soudu v tom, že mu bylo odepřeno jeho právo na projednání věci, a to bez řádného odůvodnění. Dále namítá nerovný přístup ke své osobě jako k účastníkovi původního řízení, kde správní orgán preferoval jiné vlastníky a při řešení náhrady pozemků dodržel pouze formální náležitosti dle §10 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.
5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Právní hodnocení skutkových okolností případu a výklad právních norem je primárně věcí obecných soudů. Ústavní soud je oprávněn k zásahu pouze v případech flagrantního ignorování příslušné kogentní normy, případně pokud rozhodnutí představuje zjevné a neodůvodněné vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, případně je-li dokonce výrazem interpretační svévole, jemuž chybí jakékoliv smysluplné odůvodnění. Taková pochybení však Ústavní soud v napadeném rozhodnutí neshledal.
6. Ústavní soud již v nálezu
II. ÚS 2732/15 ze dne 12. 1. 2016 (N 6/80 SbNU 65) konstatoval, že ustanovení § 75 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. upravují věcná hlediska pro rozsah přezkumné a kontrolní činnosti uskutečňované ze strany správních soudů. I v této věci Nejvyšší správní soud akcentoval, že kasační stížnost je projevem dispoziční zásady, jejímž výrazem je skutečnost, že přezkumná pravomoc soudu se pohybuje výlučně v intencích tvrzení uvedených v podané žalobě. Soud je v přezkumném řízení vázán žalobními body, přičemž není povinen, ale ani oprávněn, dovozovat za žalobce jakákoliv tvrzení, což platí zejména, pokud jde o rozsah napadení správního rozhodnutí, vymezení namítaných důvodů jeho nezákonnosti a odůvodnění v žalobě uváděných tvrzení.
Podobně ustanovení § 104 odst. 4 s. ř. s. stanoví, že kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
7. Stěžovatel nepodal v rámci soudního přezkumu správního řízení a rozhodnutí o komplexních pozemkových úpravách správní žalobu, ale stal se tzv. osobou zúčastněnou na řízení (§34 s. ř. s.). Institut osoby zúčastněné na řízení sice v konkrétní věci umožňuje hájit též vlastní materiální zájmy, nicméně právě tímto postupem stěžovatel své procesní i hmotněprávní postavení významně zeslabil (Jemelka, L., Podhrázký, M., Vetešník, Zavřelová, J., Bohadlo, D., Šuránek, P., Soudní řád správní. Komentář. 1.
vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 208-214, Kűhn, Z., Kocourek, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 190-206). Pouhé účastenství na řízení mu totiž neumožnilo vnést do soudního přezkumu - nad rámec vyjádření - svá vlastní žalobní tvrzení (žalobní body), s nimiž by se krajský soud musel samostatně vypořádat. Důsledkem je pak skutečnost, že Nejvyšší správní soud - jenž může věc v řízení o kasační stížnosti přezkoumat jen v rozsahu rozsudku krajského soudu - nemohl, jakkoli před ním již stěžovatel vystupoval samostatně, rozšířit svůj přezkum ve stěžovatelův prospěch.
Ústavní soud pak přezkoumává podanou ústavní stížnost primárně z hlediska tzv. testu opodstatněnosti, jenž nyní vázne na aspektu efektivity postupu stěžovatele (nejprve osoba zúčastněná na řízení, posléze strana kasační stížnosti).
8. K výzvě Ústavního soudu bylo zjištěno, že krajský pozemkový úřad již ve svém rozhodnutí o návrhu komplexních pozemkových úprav podrobně vypořádal s námitkami stěžovatele. Po neúspěchu ve správním řízení podal stěžovatel, jako osoba zúčastněná, vyjádření ve správním soudním řízení, v němž představil především svůj názor na (ne)řešení pozemkových úprav týkající se jeho vlastních pozemků.
9. Ústavní soud v tomto případě neshledal ze strany Nejvyššího správního soudu žádné pochybení. V dané věci obsahuje rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dostatečné, konkrétní a logické odůvodnění úvah nepřípustnosti kasační stížnosti dle §104 odst. 4 s. ř. s. Poukázat lze v tomto případě především na body 13 až 16 napadeného rozsudku. Zde dotyčný soud náležitě odůvodnil povinnost posoudit kasační stížnost v rozsahu žalobních bodů vymezených žalobcem v řízení u krajského soudu. Žalobní body se týkaly postupu správního orgánu vůči žalobci osobně a pozemkům v jeho vlastnictví (odlišných od pozemků stěžovatele). Stěžovatel ve svém vyjádření (následně i v kasační stížnosti) poukazoval pouze na aspekty rozhodnutí týkající se pozemků v jeho vlastnictví, k žalobním bodům se nevyjádřil.
10. V rámci přezkumu správními soudy bylo rozhodnutí o komplexních pozemkových úpravách přezkoumáno v úplnosti, a jestliže se stěžovatel ztotožnil posléze v kasační stížnosti s argumentací dalšího stěžovatele, pak se konečné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve svých důsledcích dotýká i jeho. Ústavní soud navíc nemá vědomost o tom, že by jeho procesní společník Bohumil Pijan podal též ústavní stížnost, v níž by přitom mohl vyvolat bez procesních obtíží přezkum celého rozsudku kasační instance.
11. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. ledna 2022
David Uhlíř, v. r. předseda senátu