Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Přibáně a Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatele Mykoly Nikolaeva, zastoupeného JUDr. Jiřím Pokorným, Ph.D., advokátem, sídlem Blanická 1008/28, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2025 č. j. 18 Co 227/2025-42, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a zahraniční osoby Státní podnik "Dokument", registrované pod č. 32735236, sídlem Dovnar-Zapolskoho 8, Kyjev, Ukrajina, jednající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu Státní podnik "Dokument", sídlem Michelská 1552/58, Praha 4 - Michle, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí pro tvrzené porušení svých práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že stěžovatel se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") domáhal vydání cestovního pasu státu Ukrajina na svoje jméno po vedlejší účastnici, která prostřednictvím svého odštěpného závodu zprostředkovává v České republice vydání osobních dokladů totožnosti pro zde žijící občany Ukrajiny. Vedlejší účastnice poté stěžovateli pas vydala, a stěžovatel vzal posléze žalobu zpět. Obvodní soud nato usnesením ze dne 6. 5. 2025 č. j. 15 C 351/2024-27 řízení o žalobě zastavil a uložil vedlejší účastnici zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů 10 861,50 Kč. Obvodní soud dovodil, že byla dána pravomoc českých soudů o žalobě rozhodovat. Nákladový výrok odůvodnil procesním zaviněním vedlejší účastnice, neboť stěžovatel vzal žalobu zpět pro její chování.
3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením k odvolání vedlejší účastnice změnil nákladový výrok obvodního soudu tak, že povinnost hradit náklady řízení (prvního stupně) má naopak stěžovatel vedlejší účastnici, a to ve výši 5 500 Kč. Městský soud dovodil, že stěžovatel zavinil zastavení řízení podáním nedůvodné žaloby. Před podáním žaloby byl informován, že vedlejší účastnice cestovní pas nezadržuje, ale že došlo k prodlení ukrajinskými orgány. Stěžovatel byl rovněž upozorněn na smluvní ujednání, podle kterého vedlejší účastnice stěžovateli neodpovídá za případné prodlení takového charakteru. Právo na náhradu nákladů řízení tak vzniklo vedlejší účastnici. O nákladech odvolacího řízení městský soud rozhodl podle výsledku odvolacího řízení tak, že stěžovateli uložil zaplatit vedlejší účastnici 1 600 Kč.
4. Stěžovatel tvrdí, že se městský soud odchýlil od ustálené rozhodovací soudní praxe k tzv. procesnímu zavinění zastavení řízení. Stěžovatel namítá porušení svých procesních práv, a to rozhodnutím bez nařízení jednání, absencí poučení o právním posouzení odlišném od obvodního soudu a rozhodnutím rozporným s názory jiných senátů městského soudu. Městský soud rovněž dezinterpretoval petit žaloby, v níž se stěžovatel jednoznačně domáhal splnění smluvní povinnosti vedlejší účastnice. Stěžovatel trvá na tom, že vystupoval jako spotřebitel, přestože část činnosti vedlejší účastnice má veřejnoprávní charakter. Je zde třeba dát přednost ochraně slabší smluvní strany.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, je včasná a přípustná. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.
6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Ústavní soud ustáleně akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních věcí, je proto v zásadě věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze v případě vad s následkem porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
7. Problematikou nákladů řízení se Ústavní soud zabýval ve stanovisku pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl.ÚS-st. 60/24 (č. 97/2025 Sb.). Tehdy uvedl, že ústavní stížnost proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení je zpravidla zjevně neopodstatněná, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. Ještě mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti; podmíní-li zákon přípustnost opravných prostředků určitou minimální výší předmětu sporu, účelem zákona jistě není, aby roli další přezkumné instance nahrazoval Ústavní soud. Uvedený požadavek dostatečného ústavního významu věci zajišťuje, aby se Ústavní soud mohl plně soustředit na plnění své úlohy orgánu ochrany ústavnosti.
8. Stěžovatel v nynější věci nepředkládá žádné argumenty svědčící o mimořádných okolnostech jeho bagatelní nákladové věci. Ke stejnému závěru ostatně Ústavní soud dospěl v usnesení ze dne 22. 10. 2025
sp. zn. IV. ÚS 2929/25
v obdobné věci jiného stěžovatele. Okolnosti tehdejší a nynější věci jsou srovnatelné, tehdejší stěžovatel byl zastoupen týmž právním zástupcem a text tehdejší ústavní stížnosti se téměř shoduje s textem ústavní stížnosti nynější. Ústavní soud nemá důvod věci hodnotit odlišně.
9. Lze doplnit, že městský soud postup v řízení bez nařízení jednání opřel výslovně o příslušné ustanovení zákona [§ 214 odst. 2 písm. e) občanského soudního řádu]. Napadené rozhodnutí nemohlo být pro stěžovatele nijak překvapivé či nepředvídatelné, protože městský soud vycházel z odvolání vedlejší účastnice a pro závěr o procesním zavinění zastavení řízení na straně stěžovatele městský soud přednesl věcné a racionální argumenty. Nic z uvedeného stěžovatel nereflektuje, natož v ústavní rovině. Namítá-li stěžovatel nejednotnost rozhodovací praxe městského soudu, Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem zásadně není sjednocovat judikaturu obecných soudů. Stěžovatel má možnost na rozpornost judikatury upozornit městský soud [senát 14 Co, do jehož kompetence spadá podle rozvrhu práce evidence rozhodnutí, tedy i rozporných rozhodnutí, a zpracovávání podkladů pro gremiální porady občanskoprávního úseku (srov. https://msp.gov.cz/web/mestsky-soud-v-praze/rozvrh-prace-2025)].
10. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu