Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Libuše Stejskalové, zastoupené JUDr. Josefem Moravcem, advokátem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. srpna 2024 č. j. 5 As 277/2023-47 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. října 2023 č. j. 62 A 39/2023-177, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a 1. Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně, sídlem Moravské náměstí 1/1, Brno, 2. Luboše Stejskala, 3. Mgr. Pavla Stejskala, 4. Petra Machače, 5. Jaroslava Machače a 6. Marie Machačové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti domáhá zrušení napadených rozsudků, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jejích základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Napadenými rozsudky měl být také porušen princip zakotvený v čl. 2 odst. 2 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí vyplývá, že Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, pracoviště Boskovice, rozhodnutím ze dne 6. 12. 2022 č. j. OR-525/2022-731-45, rozhodl podle § 45 odst. 3 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), že parcely specifikované v rozhodnutí, jsou v katastru nemovitostí evidovány podle výsledků obnovy katastrálního operátu novým mapováním. Zároveň zamítl námitku stěžovatelky a žalobce Františka Stejskala (tj. původních žalobců) proti nesprávně zjištěnému průběhu hranic mezi specifikovanými parcelami a proti skutečnosti, že nový operát neobsahuje výsledky zjišťování průběhu hranic mezi specifikovanými parcelami. Odvolání stěžovatelky a žalobce Františka Stejskala zamítl 1. vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 30. 3. 2023 č. j. ZKI BR-O-8/143/2023-4.
3. Proti rozhodnutí 1. vedlejšího účastníka podala stěžovatelka a žalobce František Stejskal žalobu, kterou Krajský soud v Brně zamítl napadeným rozsudkem. Stěžovatelka a žalobce František Stejskal podali proti tomuto rozsudku kasační stížnost. Vzhledem k tomu, že dne 5. 2. 2024 žalobce František Stejskal zemřel, Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 6. 8. 2024 č. j. 5 As 277/2023-40, rozhodl o procesním nástupnictví za uvedeného původního žalobce tak, že v řízení o kasační stížnosti se jako s žalobci pokračuje se stěžovatelkou a 2. a 3. vedlejším účastníkem. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud pak kasační stížnost zamítl.
4. Stěžovatelka v převážné většině ústavní stížnosti obsáhle rekapituluje průběh dosavadního řízení, resp. vysvětluje, co vše ve správním řízení napadala, namítala a jaké důkazní návrhy podávala. Následně polemizuje s jednotlivými závěry správních soudů. Podle stěžovatelky došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu tím, že se soudy nevypořádaly s jejími námitkami, neodůvodnily, proč nebyly provedeny některé jí navržené důkazy, a neúplně tak zjistily skutkový stav. Dále namítá, že soudy excesivním výkladem práva porušily její ústavně zaručené právo na přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné správy soudem.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Vyčerpala též všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
6. Ústavní soud předně připomíná, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti správních soudů. Není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83, 90 až 92 Ústavy). Nepřísluší mu přehodnocovat právní závěry správních soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 504/03 a na něj navazující judikaturu).
7. Podstatou ústavní stížnosti je opětovné vyjádření nesouhlasu stěžovatelky se závěry správních soudů týkající se rozhodnutí katastrálních úřadů, že specifikované parcely jsou v katastru nemovitostí evidovány podle výsledků obnovy katastrálního operátu mapováním a se závěry ohledně zjištění průběhu hranic. Jak vyplývá z výše uvedeného, Ústavní soud nemůže přezkoumávat skutková zjištění a z nich vyplývající právní závěry soudů, nýbrž pouze právě tu rovinu, kterou však ústavní stížnost postrádá, a to argumentaci prokazující porušení základních práv stěžovatelky. Ústavněprávní argumentace stěžovatelky spočívá pouze ve spojení jejích opětovně uplatňovaných námitek s odkazy na ustanovení Listiny upravující principy práva na spravedlivý (řádný) proces.
8. Jak se totiž Ústavní soud přesvědčil, závěry správních soudů jsou řádně a podrobně odůvodněny, nejsou svévolné a odpovídají obsahu námitek stěžovatelky. Pokud jde o námitky stěžovatelky, že správní soudy se nedostatečně vypořádaly s její argumentací, stěžovatelka se mýlí, když má za to, že správní soudy mají povinnost detailně reagovat na každý její argument. Porušení práva na spravedlivý proces nelze spatřovat v tom, že soudy nebudují závěry na podrobném vyvracení jednotlivě vznesených námitek, pokud proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 989/08 , bod 68; v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva např. rozsudek velkého senátu ze dne 21. 1. 1999 García Ruiz proti Španělsku, č. 30544/96, § 26). To je případ i rozhodnutí v nyní posuzované věci, kdy se nadto oba správní soudy námitkám stěžovatelky věnovaly velmi podrobně.
9. Nejvyšší správní soud stěžovatelce vysvětlil, že se v celé řadě svých kasačních námitek míjí s předmětem řízení (např. námitka týkající se vstupu sousedů na její pozemek a do jejího obydlí, námitky týkající se hranic mezi pozemky původních žalobců a družstva ZEPO Bořitov či uplatnění důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. v kasační stížnosti). Zdůraznil, že předmětem soudního přezkumu v řízení před krajským soudem bylo rozhodnutí 1. vedlejšího účastníka ve věci námitky původních žalobců (tj. stěžovatelky a žalobce Františka Stejskala) proti obsahu obnoveného katastrálního operátu ve specifikovaném katastrálním území podané podle § 45 odst. 3 katastrálního zákona.
V tomto rámci se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval jednotlivými námitkami stěžovatelky, které opakuje i v ústavní stížnosti. Zdůraznil mimo jiné, že při zjišťování průběhu hranic mezi předmětnými parcelami byla přítomna stěžovatelka a 2. vedlejší účastník (zastupující původního žalobce Františka Stejskala), kteří s průběhem hranic vyjádřili souhlas v soupisu nemovitostí svým podpisem v souladu s § 42 odst. 3 katastrálního zákona. Nejvyšší správní soud konstatoval, že stěžovatelka ani 2. vedlejší účastník nijak nevyužili možnost projevit svůj nesouhlas s komisí zjištěným průběhem hranic.
Pokud by tak učinili, pak by se podle § 42 odst. 4 katastrálního zákona považovaly za platné ty hranice, které byly obsahem katastrálního operátu, a ve výsledcích zjišťování průběhu hranic a v obnoveném katastrálním operátu by se dané hranice vyznačily jako sporné. Nic takové však stěžovatelka ani původní žalobce František Stejskal neučinili. Nejvyšší správní soud se podrobně vypořádal i dalšími námitkami stěžovatelky, a Ústavní soud v podrobnostech odkazuje na odůvodnění jeho rozsudku.
10. Ústavní soud uzavírá, že oba správní soudy srozumitelně odůvodnily závěry svých rozhodnutí a Ústavní soud neshledal důvod jejich závěry přehodnocovat. Skutečnost, že se stěžovatelka s těmito závěry neztotožnila, sama o sobě porušení jejích ústavně zaručených práv nezakládá.
11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. listopadu 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu