Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Reného Oehme (O e h m e), zastoupeného JUDr. Petrem Veselým, Nerudova 348, Kadaň, proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově č. j. 16 C 203/2024-64 ze dne 10. ledna 2025, za účasti Okresního soudu v Chomutově, jako účastníka řízení, a České televize, sídlem Na Hřebenech II 1132/4, Praha 4 - Podolí, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel ústavní stížností napadá shora označené soudní rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadeným rozsudkem byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici 1 080 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Proti rozsudku (v bagatelní věci) nebylo přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu).
3. Z doložky právní moci na napadeném rozhodnutí, jak je stěžovatel připojil k ústavní stížnosti, vyplývá, že rozsudek nabyl právní moci 10. února 2025. Nejpozději tento den tak musel mít Okresní soud v Chomutově rozsudek za doručený i stěžovateli. Dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) tak uplynula 10. dubna 2025. Stěžovatel však ústavní stížnost podal až 10. října 2025, tedy opožděně.
4. Stěžovatel uvádí, že doručení nebylo účinné, a proto má za to, že ústavní stížnost byla podána včas, když o rozsudku se dozvěděl až 29. září 2025 (ten den jeho advokát nahlédl do spisu). K tomu Ústavní soud dodává, že neúčinnost doručení není věcí přesvědčení účastníka řízení, nýbrž soudního rozhodnutí. Stěžovatel měl možnost se podle § 50d občanského soudního řádu domáhat vyslovení neúčinnosti doručení. Neučinil-li tak, je třeba pro posouzení běhu lhůty k podání ústavní stížnosti vycházet z toho, že stěžovateli byl napadený rozsudek účinně doručen.
5. V případě, že stěžovatel návrh podle § 50d občanského soudního řádu podal a řízení o něm dosud nebylo skončeno, byla by ústavní stížnost předčasná, a tudíž nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť by nebylo žádoucí, aby Ústavní soud svým posuzováním ústavní stížnosti "předsuzoval" otázku, která je řešena v řízení o návrhu podle § 50d občanského soudního řádu.
6. Namítá-li stěžovatel, že mu jako cizinci neměl okresní soud doručovat na adresu jeho dočasného pobytu v České republice, a upozorňuje-li v této souvislosti, že soudu sdělil jinou doručovací adresu, pomíjí, že sdělená doručovací adresa má přednost před adresou podle § 46b písm. a) občanského soudního řádu pouze tehdy, jde-li o adresu místa v České republice, což se ve věci stěžovatele nestalo. Stěžovatel jako cizinec má v České republice povolen dočasný pobyt. Aplikoval-li za takové situace okresní soud § 46b písm. a) in fine občanského soudního řádu a doručoval-li stěžovateli na adresu dočasného pobytu v České republice, Ústavní soud na takovém postupu neshledává nic neústavního. Doručoval-li soud rozsudek v českém jazyce (bez překladu), neodporuje to právu stěžovatele jednat v mateřském jazyce.
7. Obsahem stížnosti je i námitka, že vlivem nesprávného doručování předvolání na jednání byla stěžovateli odňata možnost jednat před soudem. Na ochranu svých práv v takové situaci ale mohl stěžovatel využít mimořádný opravný prostředek v podobě žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 3 věty druhé občanského soudního řádu. Taková námitka je tedy nepřípustná.
8. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí rovněž námitku, že okresní soud ho v rozsudku chybně označil příjmením "Oehme", nikoli "O e h m e", a tudíž podle něj nelze vyloučit záměnu osoby. To však nemá vliv na výsledek řízení o ústavní stížnosti. Týkal-li by se rozsudek někoho jiného, bylo by namístě ústavní stížnost odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud však hlavně nevidí důvod k takové záměně, koneckonců i potvrzení o povolení k pobytu, které stěžovatel připojil k ústavní stížnosti, uvádí příjmení formou bez mezer mezi písmeny ("Oehme"), v napadeném rozhodnutí je stěžovatel navíc identifikován i datem narození. Mělo-li by jít o chybu, pak k její nápravě by vedlo opravné usnesení (§ 164 občanského soudního řádu).
9. Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. října 2025
Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka