Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce Jana Svatoně a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele R. J., zastoupeného Mgr. Katarínou Hájkovou, advokátkou, se sídlem Pramenná 1049/7, Brno, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. června 2022 č. j. P 130/2014-1977 a Krajského soudu v Brně ze dne 27. října 2022 č. j. 18 Co 223/2022-2007, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. V návrhu na zahájení řízení doručeném Ústavnímu soudu dne 30. ledna 2023 navrhl stěžovatel postupem dle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí s tím, že jimi mělo být zasaženo do jeho ústavně zaručených práv, a to zejména do práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na ochranu majetku dle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Průběh řízení předcházejícího ústavní stížnosti a obsahy napadených rozhodnutí jsou stěžovateli dobře známy, Ústavní soud se proto omezí jen na takové jejich shrnutí, které pro vypořádání ústavní stížnosti považuje za dostatečné pro účely jeho stručného odůvodnění (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V rámci řízení o ústavní stížnosti není zapotřebí veškerá jednotlivá tvrzení stěžovatele znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a případně z nich vyvozovat vlastní závěry.
3. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí plyne, že stěžovatel byl po povolené obnově řízení účastníkem řízení o úpravě styku a výživného ve vztahu k jeho nezletilému synovi J. Ohledně výživného Okresní soud ve Znojmě (dále jen "soud prvního stupně") provedl dokazování a rozhodl ve věci tak, že změnil předchozí ve věci vydaná soudní rozhodnutí, jimiž bylo stěžovateli uloženo na nezletilého J. platit výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně a nově stanovil stěžovateli výroky I a II napadeného rozsudku výživné ve výši 3 700 Kč měsíčně za období od ledna 2018 do března 2020, výživné ve výši 1 200 Kč měsíčně za období od dubna do srpna 2020 a výživné ve výši 1 400 Kč měsíčně za období od září 2020 do 5.
května 2022, přičemž žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok ad IV). Vzhledem k tomu, že v mezidobí byl samostatným rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 5. května 2022 č. j. P 130/2014-1938 nezletilý J. svěřen do společné péče a výživy obou rodičů, když toto rozhodnutí se stalo vykonatelným dne 5. května 2022 a právní moci nabylo dne 3. června 2022 (a není nyní projednávanou ústavní stížností napadeno), řízení o návrhu stěžovatele na úpravu styku s nezletilým soud prvního stupně zastavil (výrokem ad III napadeného rozsudku).
K odvolání stěžovatele proti výrokům ad I, II a IV rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.
4. Ve své podstatě je ve vztahu k napadeným rozsudkům ústavní stížnost jak polemikou skutkovou, tak polemikou s interpretací a aplikací podústavního práva obecnými soudy. Stěžovatel oba napadené rozsudky označuje za nelogické, překvapivé a svévolné, přičemž věcně brojí proti několika dílčím skutkovým zjištěním a hodnotícím závěrům obecných soudů, které se týkají především rozsahu styku stěžovatele s nezletilým J., rozsahu a způsobu péče o nezletilého tím kterým z rodičů v té které době a konečně kalkulací výdajů s tím spojených a promítnutí těchto výdajů do stanoveného výživného. Ústavní stížnost žádnou kvalifikovanou ústavněprávní argumentaci neobsahuje a z důvodu stěžovatelem výslovně zmíněné "nadbytečnosti" neodkazuje ani na žádnou konkrétní prejudikaturu. Naopak stěžovatel Ústavní soud obecně žádá "o zhodnocení celého řízení".
5. Ústavní soud před meritorním posouzením ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje procesní požadavky stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud v tomto ohledu dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, seznámil se s napadenými rozhodnutími, a došel k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 91 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a řízení před Ústavním soudem není pokračováním řízení před obecnými soudy, nýbrž zvláštním a specializovaným řízením, jehož předmětem je posouzení, zdali v předchozích řízeních nedošlo k zásahu do stěžovatelových základních práv a svobod zaručených mu ústavním pořádkem.
8. V projednávané věci Ústavní soud považuje oba napadené rozsudky za přiměřeně a srozumitelně odůvodněné. Provedené dokazování se nejeví co do rozsahu jako nedostatečné a skutková zjištění jako nepřiléhavá. Ústavní soud dal mnohokráte ve svých rozhodnutích najevo, že zásadně není oprávněn zasahovat do procesu hodnocení důkazů ze strany obecných soudů a důvodem pro jeho výjimečný zásah může v tomto směru být pouze stav, kdy vyvozená skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, a rozhodnutí je proto hrubě nespravedlivé a věcně neudržitelné [k tomu srov. např. nálezy ze dne 30. listopadu 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95
(N 79/4 SbNU 255) a ze dne 11. listopadu 2013 sp. zn. II. ÚS 182/02
(N 130/31 SbNU 165)]. Ani případné drobné kalkulační či formulační nejasnosti nejsou a nemohou být důvodem pro kasaci napadených rozhodnutí. Ústavní soud zkonfrontoval stěžovatelovy námitky obsažené ve stížnosti s obsahem napadených rozhodnutí a došel k závěru, že ve věci není patrný žádný zásadní faktický omyl či logický exces - vyhodnocení dokazování a navazující závěry o nové výši výživného za to které období mají z pohledu Ústavního soudu racionální základnu.
9. Nadto nelze nepoznamenat, že měl-li by na souzenou věc Ústavní soud nahlížet prizmatem kategorie tzv. bagatelních sporů, jejichž plnohodnotný ústavněprávní přezkum až na ojedinělé výjimky zásadně nepřipouští, byla by napadená rozhodnutí učebnicovým příkladem z této kategorie. U stěžovatele obecné soudy v reakci na nově tvrzené (a zjištěné) okolnosti výživné za určité časové údobí snížily o souhrnnou částku 9 000 Kč, zároveň jej za jiné údobí zvýšily o souhrnnou částku 18 900 Kč a za jiné časové údobí opět snížily o souhrnnou částku 32 200 Kč. V konečném součtu šlo o snížení výživného na nezletilého o částku 22 300 Kč za posuzované období v celkovém trvání 52 měsíců (od ledna 2018 do dubna 2022, resp. do 5.
května 2022) a v průměru tedy o úpravu (v tomto případě snížení) výživného o částku zhruba 430 Kč měsíčně. Aby vůbec mohl mít spor o změnu výše výživného v těchto "kvantitativných" parametrech ústavní relevanci (a to bez ohledu na to, jde-li o zvýšení či snížení), muselo by se "kvalitativně" jednat o zcela mimořádný lapsus obecných soudů vybočující ze základních mantinelů vytyčených ústavním pořádkem - tento se však v souzené věci očividně nepodává.
10. Vzhledem k tomu, že Ústavní stížnost byla v rámci předběžného posouzení vyhodnocena jako zjevně neopodstatněná a Ústavní soud vyjma tohoto posouzení samotného návrhu stěžovatele s účastníky řízení nejednal, nepřistoupil v zájmu procesní ekonomie k jmenování opatrovníka pro nezletilého J., byť byl formálně vzato vedlejším účastníkem řízení o návrhu stěžovatele.
11. Ústavní soud shrnuje, že v napadených rozhodnutích neshledal žádnou vadu, která by zakládala porušení některého ústavně zaručeného práva či svobody stěžovatele, o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. července 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu