Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Evy Novákové, advokátky se sídlem Křenová 65a, Brno, proti výroku I. a II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. srpna 2022, č. j. 44 Co 198/2021-153, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka napadá ústavní stížností výše uvedené výroky rozsudku Krajského soudu v Brně, neboť se domnívá, že jejich vydáním došlo k porušení jejího ústavně garantovaného práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelka svým návrhem napadá dva výroky rozsudku Krajského soudu v Brně v postavení odvolacího soudu. V textu ústavní stížnosti výslovně uvádí, že současně s ústavní stížností podává i dovolání. Odvolává se totiž na § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které činí nepřípustným dovolání proti rozhodnutím ve věcech, kde hodnota peněžitého předmětu řízení nepřesahuje částku 50 000 Kč (zde je žalována částka 48 920,50 Kč). Nicméně vzhledem k okolnostem obsaženým ve stížnosti a přiložených rozhodnutích obecných soudů se stěžovatelka domnívá, že se spor týká vztahu ze spotřebitelské smlouvy (vztah mezi advokátem a jeho klientem, vedlejším účastníkem v předmětném sporu byla Generali pojišťovna a.
s. na základě smlouvy o pojištění profesní odpovědnosti advokáta), kde dovolání není ze zákona nepřípustné (spolu se spory ohledně pracovněprávních nároků jde o výjimku z kategorie tzv. bagatelních věcí). Napadené rozhodnutí odvolacího soudu obsahuje podle názoru stěžovatelky zřejmě nesprávné poučení o tom, že dovolání proti němu není přípustné.
3. Ústavní soud se proto podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
4. Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje tedy krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.
6. Za dané situace Ústavní soud nemůže již nyní přezkoumávat ústavnost napadených výroků, neboť by nepřípustně předjímal rozhodování Nejvyššího soudu. Ústavní soud pro úplnost uvádí, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její předčasnost stěžovatelku nepoškozuje, neboť k ochraně proti tvrzeným zásahům do základních práv má k dispozici zákonné procesní prostředky, a teprve po jejich vyčerpání se může s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud, bude-li i nadále přesvědčena, že k tomu má důvody.
7. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. listopadu 2022
David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj