Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Střechy KMB, spol. s r.o., sídlem Objízdná 1878, Otrokovice, zastoupené Mgr. Janem Drozdem, advokátem, sídlem Potoky 552, Zlín, proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 5. 3. 2019 č. j. 11 C 115/2018-91, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2022 č. j. 74 Co 142/2019-208, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2021 č. j. 28 Cdo 2040/2021-175, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2022 č. j. 28 Cdo 1812/2022-245, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Stěžovatelka se domnívá, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jejích práv garantovaných v čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Je přesvědčena, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do autonomie vůle, protože si nemohla svobodně určit platební místo. Obecné soudy navíc chybně posoudily otázku aktivní věcné legitimace a okamžik nabytí právní moci rozsudku vrchního soudu. Zároveň nesprávně posoudily nepoctivé jednání společnosti "PSJ". Z toho důvodu se ústavní stížností domáhá zrušení uvedených soudních rozhodnutí.
Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavní soud takové pochybení v nyní projednávaném případě neshledal. Napadená rozhodnutí jsou srozumitelně a logicky odůvodněna a nevykazují známky svévole ani jiného excesu nezbytného pro uplatnění kasační pravomoci Ústavního soudu.
Stěžovatelka v napadených rozhodnutích spatřuje zásah do autonomie vůle, neboť jí nebylo umožněno svobodně si určit platební místo. Ústavní soud takový zásah neshledal. Platební místo bylo stanoveno v předchozím řízení výše uvedeným rozsudkem vrchního soudu, v němž byla chybně uvedena jako právní zástupkyně JUDr. Bučková, která stěžovatelku zastupovala dříve. Pochybení bylo odstraněno opravným usnesením. Před vydáním tohoto rozhodnutí však již společnost "PSJ" náklady řízení JUDr. Bučkové uhradila.
Po vydání opravného usnesení náklady řízení uhradila také Mgr. Machálkové. V nynějším řízení se společnost "PSJ", resp. její insolvenční správce Ing. Jánošík domáhali vydání bezdůvodného obohacení vzniklého dvojí úhradou nákladů řízení. Obecné soudy učinily závěr, že k bezdůvodnému obohacení došlo první platbou adresovanou JUDr. Bučkové. Právní důvod tedy má až druhá platba adresovaná Mgr. Machálkové. Zcela v souladu s principem autonomie vůle je tedy právní ochrana poskytnuta právě této druhé platbě adresované stěžovatelkou zvolené právní zástupkyni.
Ve vztahu k aktivní věcné legitimaci, nabytí právní moci a nepoctivému jednání Ústavní soud konstatuje, že jde o námitky bez ústavněprávní relevance. Ústavnímu soudu nepřísluší napadená rozhodnutí posuzovat z hlediska jejich věcné správnosti, nýbrž pouze z hlediska jejich ústavnosti (srov. např. usnesení ze dne 17. 1. 2023 sp. zn. II. ÚS 2946/22 ). Uvedené námitky představují pouze pokračující polemiku s obecnými soudy ohledně výkladu podústavního práva, který však nepředstavuje žádný zásah do ústavně garantovaných práv stěžovatelky. Stěžovatelka sice formálně uvádí, že v závěrech obecných soudů spatřuje libovůli, ve skutečnosti však pouze opakuje argumentaci, se kterou se již obecné soudy vypořádaly. Zejména napadená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou v tomto ohledu velmi pečlivě a přesvědčivě odůvodněna, nevykazují žádné známky libovůle ani jiného kvalifikovaného excesu a Ústavní soud neshledal důvod pro uplatnění svojí kasační pravomoci.
Z uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. května 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu