Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti JUDr. Pavla Korty, advokáta se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Poštovní 2, správce konkurzní podstaty úpadce České národní záložny, spořitelního a úvěrového družstva, se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Kostelní 23, IČO 65138058, zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Karviná - Fryštát, K. Sliwky 126, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 11. 2003, sp. zn. 2 Cm 367/2003, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 8 Cmo 375/2005, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 5. 2006, domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavní práva, a to právo na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a právo na zákonného soudce, garantované čl. 38 odst. 1 Listiny. Vyslovuje názor, že o věci rozhodoval věcně nepříslušný soud, navíc nesprávně ve formě usnesení namísto rozsudku.
Odvolací soud, který jeho nesprávný postup schválil, odvolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné, aniž pro to byl zákonný předpoklad. Z obsahu listin, připojených k ústavní stížnosti, bylo zjištěno, že Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele o zaplacení 1.250,-Kč spolu s 11% úrokem z prodlení od 21.9.1999 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl též o nákladech řízení (výrok II.). Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením podle ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř.
odmítl jako nepřípustné. Ústavní soud se primárně zabýval posouzením otázky, zda je ústavní stížnost přípustná. Jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je skutečnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§ 72 odst. 3, věta za středníkem zákona o Ústavním soudu).
Podmínka vyčerpání všech procesních prostředků je výrazem povahy ústavní stížnosti coby subsidiárního prostředku k ochraně základních práv a svobod. Princip subsidiarity ústavní stížnosti, v němž se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci, vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy, a proto je povinen své zásahy do činnosti uvedených orgánů minimalizovat. Zasáhnout může jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod stěžovatele, a to pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před samotnými těmito orgány, byť i v jiném než dosud vedeném řízení.
V projednávané věci stěžovatel podal ústavní stížnost proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo dle ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř. odmítnuto jeho odvolání jako nepřípustné. Takové rozhodnutí je možné ve smyslu ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř. napadnout ve lhůtě tří měsíců od jeho doručení žalobou pro zmatečnost. Tento mimořádný opravný prostředek, zavedený do našeho právního řádu od 1. 1. 2001, má totiž sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je těmito vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí přecházelo.
Tvrdí-li tedy stěžovatel, že ze strany odvolacího soudu došlo k pochybení, které zakládá možnost domáhat se ochrany svých práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost posoudit v této fázi jako nepřípustnou. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud postupoval podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6.
června 2006 Stanislav Balík
soudce zpravodaj