Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti 1) M. Š., a 2) Nezávislé vyšetřovací komise, odborové organizace, oba zastoupeni JUDr. J. C., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2000, čj. 20 Cdo 2801/99-107, t a k t o : Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á. O d ů v o d n ě n í :
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu ve formě faxového podání dne 15.5.2000 a potvrzeným písemným podáním dne 16.5.2000, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví usnesení uvedeného usnesení Nejvyššího soudu ČR a tvrdí, že napadeným rozhodnutím dovolacího soudu bylo porušeno jejich základní právo na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Obsahem návrhu je tvrzení stěžovatelů, že dne 16.11.1998 asi ve 23.13 hod. odeslali z účastnické stanice č. 02/290062 na adresu Obvodního soudu pro Prahu 1 telefaxem dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.9.1998, čj.
13 Co 136/98-79. Dne 17.11.1998 byl v podatelně soudu I. stupně předán originál tohoto faxového podání spolu s plnou mocí a potvrzením o době odeslání faxového podání. Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením dovolání podle ust. § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř., jako opožděné odmítl. V odůvodnění rozhodnutí Nejvyšší soud ČR zdůraznil, že posledním dnem lhůty k podání dovolání byl 16. listopad 1998. Jestliže bylo dovolání předáno do podatelny soudu I. stupně dne 17.11.1998, bylo nutno dovolání jako opožděné odmítnout, neboť zmeškání lhůty nelze podle ust.
§ 240 odst. 2 o.s.ř. prominout. Dovolací soud se v odůvodnění usnesení nezmínil o faxovém podání ze dne 16.11.1998, ani o potvrzení o odeslání faxů, což stěžovatelé považují za porušení čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 90 Ústavy. Z napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR se podává, že dovolání navrhovatelů, kteří byli v řízení vedeném před soudem I. stupně a soudem odvolacím v právní věci žalobců: A) H. a spol., v.o.s., B) N. D. N. a C) C. B. K. proti žalované České republice - Ministerstvu financí ČR pouze zástupci žalobců, bylo jako opožděné odmítnuto.
Soudce zpravodaj si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 13 C 207/96, ze kterého zjistil, že ústavní stížnost je opožděná, neboť rozhodnutí dovolacího soudu bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatelů dne 6.3.2000 a tímto dnem ve smyslu ust. § 72 odst. 2 zák.č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, počala navrhovatelům běžet zákonná 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu ČR. Podání bylo Ústavnímu soudu doručeno faxem až dne 15.5.2000, tedy po stanovené lhůtě.
Přes tuto skutečnost, z důvodu ověření správnosti tvrzení navrhovatelů, které však oni sami v průběhu řízení věrohodným způsobem nedoložili, zkonstatoval soudce zpravodaj obsah spisu, sp.zn. 13 C 207/96, ze kterého zjistil, že se v něm nenachází originál faxových podání navrhovatelů ze dne 16.11.1998 (viz druhý odstavec, bodu I. stížnosti), když písemnosti založené na č. l. 98-90 cit. spisu nelze za originál faxového dovolání považovat, neboť je technicky nemožné, aby tzv.
report byl natištěn přímo na originále takového podání, nehledě k tomu, že podle tvrzení stěžovatelů mělo být předmětné dovolání odesláno dvěma podáními (jednostránkovým a třístránkovým) z toho důvodu, že spojení po odeslání první strany textu bylo přerušeno. Jednotlivé reporty však nenásledují po každém z podání, ale jsou zřejmě přikopírovány na poslední, čtvrtou strany písemnosti. Z těchto listinných dokladů založených ve spise soudu I. stupně proto dovolací soud v době rozhodování nemohl dospět k jinému závěru než, že dovolání stěžovatelů bylo podáno opožděně.
Z výše uvedeného důvodu vyzval soudce zpravodaj stěžovatele k předložení důkazů, o které navrhovatelé opřeli svá tvrzení v podané ústavní stížnosti s upozorněním, že v případě nesplnění výzvy k doplnění návrhu ve lhůtě do 14 dnů od jejího obdržení, bude ústavní stížnost odmítnuta. Dne 27.9.2000 obdržel soudce zpravodaj doplnění ústavní stížnosti, ve kterém navrhovatelé uvádí, že netvrdili skutečnost, že k vytištění reportů došlo na originál jejich podání. Předmětné reporty byly údajně faxovým přístrojem vytištěny na tenký tzv. termo-papír, na kterém tisk po uplynutí času postupně slábne a mizí.
Proto prý v zájmu uchování těchto potvrzení byly oba reporty stěžovateli současně za pomoci kopírky přetištěny ve fotokopii na čtvrtou (poslední) stranu podání a jejich originály byly odděleně uschovány. K písemné výzvě, kterou stěžovatele převzali nejpozději dne 18.9.2000, předložili navrhovatelé kopii obou reportů, kopii souhrnného reportu a kopii dovolání. Z předložených listinných dokladů však podle názoru soudce zpravodaje nelze dospět k jinému závěru než, že dovolání bylo Nejvyšším soudem ČR odmítnuto jako opožděné zcela opodstatněně, neboť stěžovateli nebyl dovolacímu soudu předložen žádný věrohodný důkaz (originál faxového podání spolu s originálem tzv. reportu o datu a termínu odeslání podání), ze kterých by Nejvyšší soud ČR mohl v době rozhodování dospět k jinému právnímu závěru ohledně lhůty k dovolání.
Vzhledem k tomu, že takové důkazy stěžovatelé nepředložili ani na výzvu soudce zpravodaje ve stanovené 14 denní lhůtě, bylo nutno ústavní stížnost odmítnout ve smyslu ust. § 43 odst. 1 písm. a), písm. b) zák.č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť navrhovatel neodstranil vady podání ve lhůtě mu k tomu určené a návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 30. října 2000