Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě ve složení předseda JUDr. Vojtěch Cepl a soudci JUDr. Jiří Malenovský a JUDr. Antonín Procházka ve věci ústavní stížnosti R. K., zastoupeného Mgr. J. J., advokátem, proti postupu Nejvyššího soudu České republiky, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Semilech, mimo ústní jednání, takto: Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :
Dne 16. 5. 200 se stěžovatel obrátil na Ústavní soud s včas podanou ústavní stížností proti postupu Nejvyššího soudu České republiky, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Semilech při projednávání a vyřizování jeho věcí. Na výzvu soudce zpravodaje stěžovatel odstranil zčásti vadu svého podání, která spočívala v tom, že nebyl při podání ústavní stížnosti zastoupen předepsaným způsobem. Plná moc daná advokátovi, který byl stěžovateli ustanoven Českou advokátní komorou, sice vykazovala vadu v podobě zástupčí doložky, Ústavní soud však vzhledem k dále rozvedeným okolnostem nepovažoval za nutné požadovat její odstranění.
Z ústavní stížnosti a přiložených kopií podání stěžovatele a odpovědí příslušných soudů vyplývá, že stěžovatel podal návrh na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví. Spor je veden u Okresního soudu v Semilech, pod sp. zn. 6 C 413/97, a nyní je projednáváno dovolání stěžovatele, vedené pod sp. zn. 20 Cdo 1378/98 u Nejvyššího soudu. Stěžovatel se obrátil na tento soud se stížností na průtahy v řízení o dovolání. Ředitelka sekretariátu předsedkyně Nejvyššího soudu mu dopisem ze dne 4. 1.2000 sdělila, že Nejvyšším soudem bylo rozhodnuto o dovolání, vedeným pod sp. zn. 20 Cdo 1378/98 (doručeno 1.
7. 1998, rozhodnuto 31. 8. 1999). Pokud jde o další rozhodnutí jím uváděná, nejsou dovolání o nich u Nejvyššího soudu evidována. K nové stížnosti mu dopisem ze dne 21. 3. 2000 asistentka předsedkyně Nejvyššího soudu sdělila, že dovolání k výše uvedeným rozhodnutím nejsou Okresním soudem v Semilech evidována, tudíž ani nemohla být doručena Nejvyššímu soudu. K nové stížnosti stěžovateli dopisem ze dne 28. 3. 2000 asistentka předsedkyně Nejvyššího soudu sdělila, že v případě informace o rozhodnutí ve věci dovolání ,pod sp. zn. 20 Cdo 1378/98, se ve skutečnosti jednalo jen o rozhodnutí vrátit spis Okresnímu soudu v Semilech k odstranění nedostatků podání.
Z ústavní stížnosti vyplývá, že tento nedostatek spočívá v tom, že stěžovatel při podání dovolání nebyl zastoupen advokátem. Stěžovatel si současně stěžuje, že s ohledem na majetkové poměry si není s to opatřit advokáta. Okresní soud v Semilech mu sice přiznal osvobození od soudních poplatků, neustanovil mu ale právního zástupce. Nedostatečně jej též poučil o dokladování sociálních poměrů, čímž mu upírá právo na právní zastoupení před soudem. Proto stěžovatel nemůže dostát výzvám soudu, aby se nechal zastupovat v řízení o dovolání.
Stěžovatel si dále stěžuje, že je navíc soudy mylně informován o stavu vyřizování jeho věcí, nejsou vyřizovány stěžovatelovy stížnosti na průtahy v řízení, soudy nedoručují některá rozhodnutí na jím uvedenou adresu v zahraničí, přesto je považují za doručená a vyvozují z toho závěry v jeho neprospěch v rozporu se zákonem. Proto žádá, aby Ústavní soud zakázal uvedeným soudům pokračovat v nepravdivém, mylném a zavádějícím informování o vyřizování jeho věcí, neodůvodněném protahování jejich vyřizování, popř. neřešení a v nedoručování písemností a následně vykazování jejich doručení.
Ústavní soud přezkoumal přípustnost a opodstatněnost jednotlivých bodů stěžovatelova podání. Na základě ústavní stížnosti a předloženého spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť nebylo shledáno porušení ústavních zásad soudního řízení, které by dosahovalo intenzity zásahu do ústavně zaručených práv a svobod. Nepovažoval za potřebné vyžadovat další podklady a vyjádření, neboť by to naopak vyřízení věci stěžovatele mohlo pouze zdržet. K jednotlivým stížnostním bodům Ústavní soud považuje za potřebné uvést: a) stěžovatel namítá porušení práva na včasné projednání věci, vedené pod sp. zn. 6 C 413/97.
Z předložených materiálů však plyne, že věc dosud nemohla být rozhodnuta Nejvyšším soudem proto, že stěžovatel nesplnil zákonnou podmínku zastoupení advokátem při podání dovolání. V tomto bodě je stížnost zjevně neopodstatněná, neboť bez splnění této podmínky nemůže být jeho dovolání projednáno. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti v tomto bodě vyplývá i z následujících závěrů Ústavního soudu; b) pokud jde o námitku porušení práva na právní zastoupení, když Okresní soud v Semilech stěžovateli přiznal osvobození od soudních poplatků, neustanovil mu ale právního zástupce, jde o návrh nepřípustný.
Proti takovému zamítavému usnesení je přípustné odvolání ke krajskému soudu. Teprve v případě konečného rozhodnutí krajského soudu by mohla být ústavní stížnost v této části přípustná. V daném případě sice stěžovatel odvolání podal, avšak svým usnesením ze dne 24. 3. 2000, č. j. 18 Co 740/99-58, Krajský soud v Hradci Králové usnesení Okresního soudu v Semilech, č.j. 6 C 413/97-30, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu projednání. Řízení tedy pokračuje dále a Ústavnímu soudu do něj nepřísluší zasahovat; c) ze stejného důvodu je nepřípustná námitka chybného doručování, neboť uvedené usnesení Krajského soudu vytýká postupu Okresního soudu v Semilech právě tento nedostatek, takže v daném případě byla stěžovateli poskytnuta ochrana jeho práva na řádné projednání jeho žádosti podle § 30 odst. 1 a 2 o.s.ř.
a práva na řádné poučení o prokázání sociální poměrů.
Stěžovatel pouze opakuje výtky, které ve svém usnesení směřuje odvolací soud vůči Okresnímu soudu v Semilech; d) pokud jde o mylné informování o stavu projednávání věci stěžovatele, bylo nedorozumění stěžovateli vysvětleno předsedy soudů výše uvedeným způsobem, který Ústavní soud považuje za přiměřený okolnostem případu; e) pokud jde o stížnosti na průtahy v řízení před Okresním soudem v Semilech a Krajským soudem v Hradci Králové, tyto stěžovatel nijak nedoložil. Z předložených dokladů vyplývá, že návrh vedený Okresním soudem v Semilech, sp. zn. 6 C 413/97, byl projednán tak, že již dne 30.
1. 1998 o něm bylo rozhodnuto odvolacím soudem a dne 1. 7. 1998 bylo doručeno dovolání k Nejvyššímu soudu, co nelze bez dalšího považovat za řízení, v němž dochází k neodůvodněným průtahům na straně soudů. V této souvislosti Ústavní soud zdůrazňuje, že před podáním ústavní stížnosti je nutno využít stížnosti podle zákona ČNR č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a postupovat podle pravidel, která tento zákon stanoví.
Z dopisu předsedy Okresního soudu v Semilech stěžovateli ze dne 23. 4. 2000 vyplývá jednak snaha věc (avšak v případě vedeném pod sp. zn. E 1168/95, nikoli pod sp. zn. 6 C 413/97) účinně řešit, jednak to, že stěžovatel nedodržel pravidla pro podání stížnosti správě soudů stanovená tímto zákonem (§ 25 až 36). Ze všech uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb. odmítl jako zjevně neopodstatněnou ve výše uvedených bodech a), d), e) a f) stížnosti, v bodech b) a c) pak podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona též jako nepřípustnou.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. srpna 2000 Vojtěch Cepl předseda senátu Ústavního soudu