Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) J. Š., 2) nezl. M. Š., 3) nezl. J. Š., 4) nezl. S. D. Š., 5) nezl. S. Š., 6) nezl. K. S. C. a 7) nezl. J. L. Š., všech zastoupených první stěžovatelkou jako zákonnou zástupkyní, 8) J. C., 9) R. H., 10) Š. L., 11) H. Š., 12) N. Š., 13) V. V., 14) odborové organizace Evropan - ochrana práv oprávněných osob, z. s., odborové organizace, sídlem Stožice 37, 15) spolku Evropan - ochrana práv oprávněných osob, zapsaný spolek z. s., sídlem Čs. odboje 674, Dobruška, a 16) obchodní společnosti ProŽivot s. r. o., sídlem M. Chlajna 1493/25, České Budějovice, všech právně zastoupených JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem, sídlem Politických vězňů 1531/9, Praha 1 - Nové Město, proti rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví č. j. MZDR 35107/2022-4/PRO ze dne 4. července 2023, rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje č. j. KUJCK 128654/2022 ze dne 24. října 2022, příkazu policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru České Budějovice, Oddělení hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování č. j. KRPC-132529/TČ-2023-020181 ze dne 14. srpna 2025 k zdržení se nakládání s věcí a proti jinému zásahu Úřadu pro ochranu osobních údajů, za účasti Ministerstva zdravotnictví, Krajského úřadu Jihočeského kraje, Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru České Budějovice, Oddělení hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování a Úřadu pro ochranu osobních údajů, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní soud dne 15. října 2025 obdržel z datové schránky stěžovatelky 14) podání označené jako ústavní stížnost.
2. Ústavní soud dne 21. října 2025 přípisem doručeným stěžovatelce 14) dne 24. října 2025 stěžovatelku vyzval k odstranění vad podání ve lhůtě 15 dní od doručení výzvy. Konkrétně stěžovatelku 14) vyzval, aby doložila plnou moc udělenou advokátovi, kvalifikovaný (advokátem sepsaný) návrh na zahájení řízení, z něhož bude zřejmé, čeho se stěžovatelka domáhá, a kopie rozhodnutí, která napadá, i doklad o tom, kdy jí tato rozhodnutí byla doručena. Ústavní soud stěžovatelku 14) dále upozornil, že podává-li ústavní stížnost také z důvodu, že byla porušena základní práva či svobody dalších osob, je v tomto rozsahu osobou zjevně neoprávněnou k podání ústavní stížnosti.
3. Dne 21. října 2025 obdržel Ústavní soud poštou podání totožného obsahu podepsané všemi stěžovateli spolu s plnými mocemi udělenými advokátu Norbertu Naxerovi.
4. Ústavní soud považoval podání obdržené 15. října 2025 do datové schránky a podání obdržené 21. října 2025 poštou za jedinou ústavní stížnost, a proto později obdržené podání vedl pod stejnou spisovou značkou.
5. Ústavní soud přípisem ze dne 22. října 2025, doručeným 23. října 2025 advokátu Norbertu Naxerovi, tohoto advokáta vyzval, aby odstranil vady podání, konkrétně, aby doložil kvalifikovaný (tedy jím jako advokátem sepsaný) návrh na zahájení řízení, z něhož bude zřejmé, čeho se stěžovatelé domáhají, a kopie rozhodnutí, která napadají, i doklad o tom, kdy jim tato rozhodnutí byla doručena.
6. Dne 7. listopadu 2025 Ústavní soud obdržel z datové schránky advokáta Norberta Naxery plné moci udělené stěžovateli tomuto advokátovi.
7. Téhož dne obdržel Ústavní soud čtyři podání z datové schránky stěžovatelky 14) a následujícího dne další dvě podání z datové schránky této stěžovatelky.
8. Dne 11. listopadu 2025 obdržel Ústavní soud z datové schránky advokáta Norberta Naxery doplnění ústavní stížnosti a znovu (již potřetí) plné moci, které stěžovatelé tomuto advokátovi udělili.
9. Doplnění ústavní stížnosti má celkem 10 stran, z nichž prvních šest stran je věnováno argumentaci, proč již první podání stěžovatelů bylo z jejich pohledu dostatečné. Na dalších třech stranách je rozvedena argumentace stěžovatelů týkající se věci samé a poslední strana obsahuje návrh na vydání předběžného opatření.
10. Doplnění ústavní stížnosti (ani původní podání) výslovně neobsahuje návrh na zrušení jakéhokoliv rozhodnutí orgánu veřejné moci. Z obsahu doplnění je zřejmé, že stěžovatelé podávají ústavní stížnost (také) proti jinému zásahu. Podání však neuvádí, jak by měl Ústavní soud o tomto zásahu rozhodnout, tedy jaký konkrétní zásah by měl označit za rozporný s ústavně zaručenými základními právy stěžovatelů a co by měl případně uložit orgánu veřejné moci, který se (tvrzeného) zásahu dopustil, jak to předpokládá § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
11. Ústavní soud proto v první řadě zvažoval, zda stěžovatelé splnili výzvu k odstranění vad podání, nebo je namístě jejich stížnost odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Dospěl k závěru, že ač je doplnění obtížně srozumitelné a není z něj zcela jisté, čeho přesně se stěžovatelé domáhají, je třeba v souladu se zásadou in dubio mitius ústavní stížnost posoudit. Neurčitost podání a nekonkrétnost námitek se ovšem odráží i v míře podrobnosti, s níž mohl Ústavní soud na tyto námitky reagovat.
12. Ústavní soud posoudil splnění podmínek podle § 43 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Konstatuje, že stěžovatelé jsou řádně zastoupeni advokátem a že Ústavní soud je příslušný k projednání ústavní stížnosti.
13. Ač nebylo zcela zřejmé, zda stěžovatelé mínili navrhnout rovněž zrušení shora označených rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví a krajského úřadu, vycházel Ústavní soud z toho, že v reakci na výzvu k předložení rozhodnutí, která stěžovatelé napadají, předložili stěžovatelé i tato rozhodnutí. Ústavní soud ovšem zároveň konstatuje, že tato rozhodnutí se týkala pouze stěžovatelky 16). Ze stěžovateli doložené doručenky je zřejmé, že rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví (přezkoumávající rozhodnutí krajského úřadu) bylo stěžovatelce 16) doručeno 12. července 2023. Ústavní stížnost tedy byla podána s více než dvouletým zpožděním oproti zákonné dvouměsíční lhůtě. Zároveň je ústavní stížnost nepřípustná, neboť se stěžovatelka 16) proti tomuto rozhodnutí nebránila správní žalobou (respektive přinejmenším netvrdila opak). Ústavní stížnost ostatních stěžovatelů proti těmto rozhodnutím je návrhem podaným někým zjevně neoprávněným, neboť se napadená rozhodnutí netýkala jejich práv.
14. V případě, že ostatní stěžovatelé mínili napadnout rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví a krajského úřadu jako jiný zásah spočívající v tom, že po odebrání oprávnění k poskytování zdravotních služeb stěžovatelce 16) nemají stěžovatelé nyní možnost přijímat zdravotní služby od této stěžovatelky, Ústavní soud doplňuje, že právo na zdraví zaručené čl. 31 Listiny základních práv a svobod nezaručuje právo na ošetření konkrétním lékařem či konkrétním poskytovatelem zdravotních služeb. Taková ústavní stížnost by byla návrhem zjevně neopodstatněným.
15. Stěžovatelé dále Ústavnímu soudu zaslali stížnost, kterou podali k Úřadu pro ochranu osobních údajů, jež mířila proti tomu, že po odebrání oprávnění k poskytování zdravotních služeb stěžovatelce 16) by měl krajský úřad obdržet zdravotní dokumentaci stěžovatelů obsahující i jejich citlivé osobní údaje. Z podání stěžovatelů doručených Ústavnímu soudu je podle obsahu zřejmé, že stěžovatelé považují za zásah do svých ústavně zaručených základních práv to, že Úřad pro ochranu osobních údajů dosud nedokončil projednání jejich stížnosti a nevydal ve věci rozhodnutí. V tomto rozsahu je ústavní stížnost nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť před podáním ústavní stížnosti je třeba vyčerpat žalobu proti nečinnosti podle § 79 a násl. soudního řádu správního.
16. Stěžovatelé konečně napadli i tři rozhodnutí policejního orgánu (vydaná téhož dne a označená stejným číslem jednacím), jimiž vydal příkaz podle § 79c odst. 3 trestního řádu ke zdržení se nakládání s věcmi, konkrétně se stomatologickým křeslem, parním sterilizátorem a rentgenovým přístrojem. Spoluvlastníky (s rovným dílem) těchto zařízení jsou stěžovatelé 2), 3), 4) 5), 7), 11) a 12). Ústavní stížnost ostatních stěžovatelů je v tomto rozsahu podána někým zjevně neoprávněným. Ústavní stížnost byla podána včas a je přípustná.
17. Příkaz podle § 79c odst. 3 trestního řádu je vydáván v situaci, kdy určitá věc, která může podléhat zajištění, je z důvodů uvedených v § 79c odst. 2 trestního řádu ponechána na místě. Funkčně jde tedy o obdobu rozhodnutí o zajištění věci a Ústavní soud proto bude pro přezkum napadených příkazů policejního orgánu používat shodný standard přezkumu.
18. Ústavní soud se u těchto rozhodnutí zaměřuje výlučně na posouzení, zda má napadené rozhodnutí zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole, což se posuzuje s přihlédnutím k možnostem dotčeného subjektu dosáhnout nápravy případných pochybení prostředky zakotvenými v trestněprávní úpravě (usnesení
sp. zn. I. ÚS 840/20
ze dne 28. dubna 2020).
19. V posuzované věci byly příkazy vydány v souvislosti s trestním řízením, které je specifikováno v prvním odstavci odůvodnění. Toto trestní řízení se týká podezření na spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Tento trestný čin měl být spáchán dosud neustanoveným pachatelem, který poskytoval zdravotní služby jménem stěžovatelky 16) potom, co jí bylo odebráno oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Z tohoto důvodu mají napadené příkazy zákonný podklad (jenž plyne z § 79c trestního řádu) a nejsou svévolné, neboť je zřejmá souvislost prošetřovaného podezření právě s předměty, jichž se příkazy týkají. V průběhu trestního řízení mají stěžovatelé možnost domoci se vydání těchto věci podle § 78 odst. 7 trestního řádu. Proto napadené příkazy z ústavního hlediska obstojí.
20. Pro případ, že ostatní stěžovatelé, kteří nejsou spoluvlastníky dotčených věcí, považovali příkazy za jiný zásah, který jim fakticky brání v přijímání zdravotních služeb od stěžovatelky 16), platí výše uvedené, tedy že z práva na zdraví neplyne právo stěžovatelů na ošetření konkrétním lékařem či konkrétním poskytovatelem zdravotních služeb. Proto by i tak byla ústavní stížnost návrhem zjevně neopodstatněným.
21. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost dílem jako návrh podaný po uplynutí zákonem stanovené lhůty podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, dílem jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, dílem jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ve zbylém rozsahu jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
22. S ohledem na to, že ústavní stížnost byla odmítnuta, o čemž Ústavní soud rozhodl bez zbytečného odkladu po obdržení doplnění ústavní stížnosti, nerozhodoval Ústavní soud samostatně o návrhu na vydání předběžného opatření. Skončením řízení o ústavní stížnosti se tento návrh stal bezpředmětným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu