Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Petra Kunce, zastoupeného JUDr. Janem Kačerem, advokátem se sídlem Zdíkov 185, Zdíkov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 2021 č. j. 12 Cmo 179/2021-736 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 7. 2021 č. j. 48 Cm 54/2015-686, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost, v níž tvrdil, že bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí obecných soudů se podává, že předmětem nyní posuzovaného řízení je rozhodnutí o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a o návrhu na ustanovení zástupce, obojí v rámci řízení o podaném dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2021 č. j. Nco 19/2021-622. Citovaným usnesením vrchního soudu bylo rozhodnuto o nevyloučení soudkyně Krajského soudu v Plzni z projednávání a rozhodování v této věci. Stěžovatel podal proti tomuto usnesení dovolání, ačkoliv byl řádně poučen o jeho nepřípustnosti. Návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce odůvodnil svými majetkovými poměry a trvale nepříznivým zdravotním stavem, vyžadujícím zvýšené náklady na zdravotní péči.
3. Krajský soud v Plzni napadeným usnesením nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce. Vycházel přitom z prohlášení o majetkových poměrech stěžovatele, přičemž dospěl k závěru, že u něj nejsou splněny předpoklady pro moderaci poplatkové povinnosti. Mimo to je v dané věci podle soudu přiznání osvobození od soudních poplatků vyloučeno také proto, že podané dovolání představuje zjevně bezúspěšné uplatnění práva (o nepřípustnosti dovolání proti rozhodnutí soudu o nepodjatosti soudkyně Krajského soudu v Plzni byl stěžovatel poučen). Z hlediska obsahu spisu soud dovolání stěžovatele označil jako "další z řady jeho obstrukčních úkonů".
4. Vrchní soud v Praze napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Ztotožnil se zcela se závěrem soudu prvního stupně, že stěžovatelem podané dovolání jako poplatný úkon je zřejmě bezúspěšným uplatněním práva. K otázce přípustnosti dovolání proti rozhodnutím o vyloučení soudce dokonce Nejvyšší soud opakovaně ve své judikatuře uvedl, že se jedná o rozhodnutí vydané soudem nadřízeným, nikoliv odvolacím. Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutím o vyloučení soudce občanský soudní řád neupravuje; nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Jako nadbytečné soud označil posuzování majetkových poměrů stěžovatele v souvislosti s jeho žádostí, jelikož v jeho případě nebyl naplněn jeden z dalších předpokladů moderace poplatkové povinnosti (posuzovány kumulativně).
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí de facto obecně proti systematizaci zákonné úpravy stran (ne)možnosti obrany účastníka řízení proti rozhodnutí ve věcech námitky podjatosti soudce. Stěžovatel tvrdí, že účastníkům je znemožněno podat jakýkoliv opravný prostředek proti zmíněným rozhodnutím, a to ani prostředek mimořádný. Tímto, podle stěžovatele "justičním postupem", je výrazně omezeno a oklešťováno jeho právo na spravedlivý proces, když je mu v důsledku takových nedostatků v současné české legislativě znemožněno jakkoliv se proti rozhodnutí ve věci zkoumání podjatosti soudce bránit využitím prostředků, majících oporu v zákoně.
6. Předmětem nyní posuzované ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele se závěry obecných soudů stran nesplnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. platí, že na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
V dané věci oba obecné soudy dostatečným a srozumitelným způsobem objasnily, že podání dovolání proti rozhodnutí nadřízeného soudu o námitce podjatosti není podle platné právní úpravy přípustné. Na jeho závěrech podle Ústavního soudu nemůže nic změnit ani nesouhlas stěžovatele s legislativou znemožňující "další" prostředky nápravy proti rozhodnutí soudu o (ne)podjatosti soudce. Postup obecných soudů je plně v souladu s platnou právní úpravou a ustálenou rozhodovací praxí. Kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit stěžovatelem namítané porušení práv, tedy Ústavní soud nezjistil.
7. Ústavní soud proto uzavírá, že na ústavní rovině zásah do práv stěžovatele neshledal. Proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. ledna 2022
David Uhlíř, v. r. předseda senátu