Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky TEKEN a.s., sídlem Novohradská 747/19, České Budějovice, zastoupené Mgr. Vojtěchem Vyhnalem, advokátem, sídlem Rudolfovská tř. 464/103, České Budějovice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3 2017 č. j. 76 Cm 28/2015-143, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 9. 2021 č. j. 7 Cmo 25/2018-418, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2022 č. j. 27 Cdo 438/2022-519, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Stěžovatelka je přesvědčena, že napadenými soudními rozhodnutími bylo zasaženo do jejího práva vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na soudní a jinou právní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Domnívá se, že odvolací soud porušil zákaz překvapivých rozhodnutí, neboť na rozdíl od soudu první instance neřešil otázku naléhavého právního zájmu, nýbrž se zabýval aktivní věcnou legitimací. Stěžovatelka dále namítá celkovou nespravedlivost výsledku tohoto řízení v kombinaci s dalším řízením, jehož se účastnila a v kterém byla uvedená smlouva o prodeji obchodního závodu posouzena jako absolutně neplatná.
Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavní soud takové pochybení v nyní projednávaném případě neshledal. Napadená rozhodnutí jsou srozumitelně a logicky odůvodněna a nevykazují známky svévole ani jiného excesu nezbytného pro uplatnění kasační pravomoci Ústavního soudu.
Námitka, že odvolací soud porušil zákaz překvapivých rozhodnutí, neboť se namísto otázky naléhavého právního zájmu zabýval aktivní věcnou legitimací, již byla dostatečně vyřešena v napadeném rozhodnutí Nejvyššího soudu. V jeho usnesení je logickým způsobem vysvětleno, že pro stěžovatelku nemohlo být překvapivé, že se odvolací soud zabýval aktivní věcnou legitimací, když se k této otázce vyjadřovali prakticky všichni účastníci řízení včetně stěžovatelky. Dovolací soud přitom odkázal na konkrétní čísla listů spisu včetně protokolu o jednání před odvolacím soudem, na základě kterých bylo možné učinit tento závěr. Stěžovatelčiny výhrady jsou formulovány zcela obecným způsobem a není z nich zřejmé, v čem konkrétně spatřuje nesprávnost tohoto rozhodnutí. Ústavní soud v tomto ohledu zásah do ústavně garantovaných práv neshledal.
Ve vztahu k námitkám týkajících se celkové nespravedlivosti výsledků obou soudních řízení Ústavní soud konstatuje, že jde pouze o pokračující polemiku se závěry obecných soudů, a to převážně v rovině podústavního práva. Přestože je nastalá situace pro stěžovatelku nepříznivá, Ústavní soud v rámci nyní posuzovaného řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, neshledal pochybení dosahující intenzity nezbytné pro uplatnění kasační pravomoci. Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. března 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu