Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Jarmily Střelákové a 2) JUDr. Viléma Hracha, obou zastoupených JUDr. Zbyňkem Pražákem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem Jugoslávská 112/23, Krásná Lípa, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2016 č. j. 26 Cdo 5552/2015-98 takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelů podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. Podle závěru soudu stěžovatelé v dovolání neuplatnili dovolací důvod nesprávného posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř., nýbrž nezpůsobilé důvody, jejichž prostřednictvím brojili proti skutkovým zjištěním, resp. způsobu hodnocení důkazů odvolacím soudem. Na kritice správnosti a úplnosti skutkových zjištění stěžovatelé založili námitku, podle níž z užívání střechy konkrétního domu nelze vyloučit část vlastníků jednotek v bytovém domě. Nejvyšší soud konstatoval, že rozhodnutí shromáždění nelze pokládat za zásah do funkce střechy jako krytu chránícího zvenčí vnitřek stavby, neboť se týkala především využití vnějšího povrchu střechy s možností dalšího využití.
4. Nad rámec uvedeného pak Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci ze strany Ústavního soudu a související zásadu jeho zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecného soudu však Ústavní soud neshledal. Polemika stěžovatelů s napadeným usnesením se odehrává pouze na úrovni podústavního práva.
5. V nyní posuzované věci stěžovatelé brojí výlučně proti rozhodnutí Nejvyššího soudu. V ústavní stížnosti provádějí výčet základních práv, která tímto rozhodnutím měla být porušena, avšak k tomuto výčtu nepřikládají téměř žádnou další argumentaci, která by mohla být způsobilá k posouzení Ústavním soudem. Pouhá rekapitulace obsahu dovolání a odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu neobstojí, když navíc tyto skutečnosti jsou obsaženy v samotném dovolání a rozhodnutí, jejichž texty jsou rovněž Ústavnímu soudu k dispozici.
Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelé napadají pouze rozhodnutí dovolacího soudu, brojí tak proti jeho procesnímu postupu, avšak po seznámení se s obsahem dovolání a napadeným usnesením nelze dospět k závěru o porušení základního práva stěžovatelů na spravedlivý proces. Stěžovatelé v dovolání jako dovolací důvod uvádějí nesprávné právní posouzení věci, resp. nesprávné vyhodnocení zjištěného skutkového stavu věci soudy nižších instancí. K takovému závěru však dovolací soud nedospěl, resp. k tomu, že by byl tento důvod stěžovateli uplatněn řádně a v souladu se zákonnými podmínkami, přičemž způsob, jímž se soud vypořádal s námitkami a návrhy stěžovatelů, není v rozporu s právem stěžovatelů na spravedlivý proces.
Ústavní soud v jeho postupu neshledal nic, co by vybočovalo z mezí ústavnosti. Ústavní soud znovu zdůrazňuje, že neslouží jako další přezkumná instance, nýbrž jako ochránce ústavnosti, která však v projednávané věci dotčena nebyla. Jinak řečeno, argumenty uvedené v ústavní stížnosti nedosáhly hranice ústavnosti.
6. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci nelze dospět k závěru o porušení práva stěžovatelů na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Proto Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. června 2017
Jiří Zemánek, v. r. předseda senátu