Ústavní soud Usnesení ústavní

II.ÚS 31/97

ze dne 1999-11-01
ECLI:CZ:US:1999:2.US.31.97

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti F.V., zastoupeného JUDr. E.G., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 1996, č. j. 18 Co 562/96-260, t a k t o : Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 1996, č. j. 18 Co 562/96-260, který z větší části změnil v jeho prospěch rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 27. 6. 1996, č. j. 11 C 23/92-241. Rozsudkem soudu prvého stupně byla zamítnuta žaloba stěžovatele, aby bylo žalované Okresní správě silnic v N. uloženo uzavřít s ním dohodu o vydání nemovitostí, v žalobě přesně určených, a to podle zákona č. 87/1991 Sb.

Odvolací soud změnil odvoláním napadený rozsudek tak, že domy se stav. parcelami při uzavření dohody na jejich vydání přisoudil stěžovateli, ale v části, týkající se pozemků parc. č. 2/3, p. p. č. 539 a p. p. č. 486 v k. ú. B., potvrdil zamítavé stanovisko soudu prvého stupně. Žalovaná strana však podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Bylo proto na Ústavním soudu, aby vyčkal rozhodnutí tohoto nejvyššího soudního orgánu.

Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 27. září 1999, č. j. 2 Cdon 453/97-284, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 25. 10. 1999, rozsudek krajského soudu ve výroku, jimž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 27. června 1996, č. j. 11 Co 23/92-241 tak, že žalovaná je povinna uzavřít se žalobcem dohodu o vydání "parcely č. 2/2 o výměře 3.458 m2 " v kat. úz. B. a ve výrocích o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a nákladech řízení státu zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 72 odst. 2 ve vztahu na § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat pouze proti pravomocnému rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje.

Protože věc byla ve výše uvedeném rozsahu vrácena zpět odvolacímu soudu k dalšímu řízení a ústavní stížností napadený rozsudek se tak z části nestal pravomocným, bylo nutno ústavní stížnost odmítnout. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu

V Brně dne 1. listopadu 1999