Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele A. N., zastoupeného Mgr. Martinem Šenkýřem, advokátem, sídlem Mariánské náměstí 127, Uherské Hradiště, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 5. 8. 2025, č. j. 59 Co 156/2025-198, a usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 26. 5. 2025, č. j. EXNc 3581/2003-186, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně a Okresního soudu v Uherském Hradišti, jako účastníků řízení, a Cashdirect a. s., sídlem Bozděchova 1840/7, Praha 5, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 11 odst. 1, odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Uherském Hradišti (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením odmítl návrh stěžovatele jako povinného na odklad exekuce ze dne 23. 7. 2024, doplněný podáním ze dne 26. 12. 2024. Okresní soud shledal tvrzení stěžovatele, že se bez vlastního přičinění dostal do situace, kdy by neprodlený výkon rozhodnutí na něj mohl mít fatální dopad, nedostatečným, neboť stěžovatel netvrdil a ani nedoložil, jaké zvlášť závažné nepříznivé následky by okamžité provedení exekuce mohlo způsobit. Zároveň nedoložil své tvrzení, že by oprávněná vedlejší účastnice nebyla odkladem exekuce vážně poškozena. V exekučním řízení doposud bylo vymoženo 171.863,40 Kč, a tudíž není pravdivé tvrzení stěžovatele, že výtěžek nepokryje ani náklady exekuce.
3. Stěžovatel napadl usnesení okresního soudu odvoláním, které bylo Krajským soudem v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud") shledáno nedůvodným, a krajský soud usnesení okresního soudu nyní napadeným usnesením potvrdil. Stěžovatel ve svém odvolání nevysvětlil, jak se jeho nepříznivý zdravotní stav a absence dávek z invalidního důchodu promítají do jeho poměrů. Krajský soud zdůraznil, že tyto následky nemohou spočívat v běžných následcích exekuce, které pociťuje prakticky každý povinný, ale musí představovat mimořádnou újmu jdoucí nad rámec obvyklých následků a nepříjemností spojených s exekucí. Stěžovatel taktéž nevysvětlil, proč nepobírá dávky plynoucí z přiznaného invalidního důchodu. Krajský soud uzavřel, že nebyly vysvětleny skutečnosti týkající se neexistence zavinění stěžovatele na jeho aktuálním nepříznivém postavení.
4. Stěžovatel namítá, že soudy postupovaly v jeho věci přepjatě formalisticky, nevypořádaly se v napadených usneseních s jeho nemajetností a návrh na odklad exekuce byl bez hlubšího zkoumání a následného odůvodnění odmítnut. Dle názoru stěžovatele měly soudy postupovat z úřední povinnosti v otázce zjišťování jeho nemajetnosti. Stěžovatel podotýká, že ani do budoucna není schopen zajistit si výdělky, které by mohly sloužit k naplnění účelu exekuce. Soudy měly zvážit možnost zastavení exekuce pro neúčelnost podle § 55 odst. 7 exekučního řádu, jelikož v posledních 6 letech nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti. Z důvodu skartace původního spisu byla stěžovateli upřena možnost věcného přezkumu exekučního titulu.
5. Stěžovatel se domáhal odkladu výkonu exekuce podle § 226 odst. 1 občanského soudního řádu, protože je ve stavu pracovní neschopnosti z důvodu cévní mozkové příhody, která jej postihla v roce 2023. Stěžovatel dále uvádí, že v roce 2015 mu byla přiznána invalidita 3. stupně, avšak doposud nepobírá dávky invalidního důchodu. Takto se bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že neprodlený výkon rozhodnutí by pro něj mohl mít fatální dopad. Stěžovatel současně navrhl zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, avšak spis sp. zn. 7 C 300/1993 byl již skartován. Stěžovatel tedy dále navrhl zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu, neboť lze doložit, že zjevně doposud nebylo ničeho uhrazeno a výtěžek z exekuce zjevně nebude stačit ani na uhrazení jejích nákladů.
6. Stěžovatel předkládá Ústavnímu soudu posudek o své invaliditě a rozhodnutí správy sociálního zabezpečení o zamítnutí žádosti o invalidní důchod, z nichž se podává, že na přiznání invalidního důchodu nemá stěžovatel nárok z důvodu neodpracovaných let.
7. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť využil všech procesních prostředků k ochraně svých práv.
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není soudem nadřízeným obecným soudům, nevykonává nad nimi dohled. Jeho úkolem v řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby je toliko ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní soud není povolán k přezkumu použití běžného zákona a může tak činit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody stěžovatele.
9. Ústavní soud předně konstatuje, že stěžovatel ve své ústavní stížnosti vznáší námitky, které byly již vypořádány v napadených usneseních, a nepředkládá žádnou relevantní ústavně právní argumentaci. Ústavní soud považuje tyto námitky za neopodstatněné. Stěžovatel ve svém návrhu na odklad exekuce především neuvedl zákonné požadavky a nepřipojil ani listiny, jichž se dovolával. Jeho návrh byl tedy neúplný, a tudíž byl odmítnut. Okresní soud i krajský soud v tomto ohledu vysvětlily, proč se v daném případě neaplikuje ustanovení § 43 občanského soudního řádu o výzvě k odstranění vad návrhu. K tomuto legislativnímu kroku se uchýlil sám zákonodárce v § 54 odst. 1 exekučního řádu, když explicitně vyloučil aplikaci předmětného ustanovení u návrhů na odklad exekuce. Odmítnutí návrhu stěžovatele bez dalšího bylo tedy zcela předvídatelné, neboť je předmětné pravidlo explicitně uvedeno v zákoně. Stěžovatel svým vadným návrhem nenaplnil podmínky, které stanoví § 266 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť nedoložil svůj nepříznivý zdravotní stav, ani jaké náklady mu vznikají na zajištění léčebné péče. Nespecifikoval ani neprokázal existenci tzv. kvalifikovaného nepříznivého postavení, což je okolnost nutná pro odklad výkonu rozhodnutí podle § 266 odst. 1 občanského soudního řádu. Taktéž řádně netvrdil ani neprokázal neexistenci svého zavinění a dočasnost svého postavení, ani pouze formálně tvrzenou skutečnost, že odkladem výkonu rozhodnutí nebude poškozena vedlejší účastnice jako oprávněná. Soudy dále zkoumaly, zda není dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 občanského soudního řádu, přičemž dospěly k závěru, že takový důvod dán není. V podrobnostech Ústavní soud odkazuje na napadená rozhodnutí, která se dostatečně vypořádávají se všemi námitkami stěžovatele vznesenými v ústavní stížnosti.
10. Stěžovatel Ústavnímu soudu předkládá listiny, z nichž má plynout jeho nemajetnost a neschopnost výdělku do budoucna. Ústavní soud však není oprávněn zkoumat tyto skutkové otázky, neboť mu přísluší toliko posouzení ústavnosti napadených rozhodnutí. Stěžovatel měl tyto listiny předložit v řízení před obecnými soudy, čímž mohl (alespoň zčásti) naplnit břemeno důkazní.
11. Ústavní soud tedy konstatuje, že napadená rozhodnutí nevykazují žádný ústavně právní deficit, jsou řádně a logicky odůvodněná, a tedy plně přezkoumatelná v souladu s čl. 36 odst. 1 Listiny.
12. Ústavní soud tudíž na základě výše uvedeného neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu