Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B. K., t. č. Vazební věznice Praha-Pankrác, zastoupeného JUDr. Alanem Korbelem, advokátem, se sídlem Vodičkova 17, 110 00 Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. Nt 2048/2014 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 8. 2014, sp. zn. 14 To 106/2014, za účasti Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Jak vyplývá z ústavní stížnosti, stěžovatel byl ve Slovenské republice odsouzen pro trestnou činnost, uložený trest odnětí svobody nenastoupil, a Krajským soudem v Bratislavě na něj proto byl za účelem dodání do jeho výkonu vydán evropský zatýkací rozkaz, na jehož základě se nyní nachází v předběžné vazbě, kdy rozhodnutí o ní napadá ústavní stížností.
Stěžovatel prohlašuje, že trestní proces proběhlý ve Slovenské republice nebyl spravedlivý, kdy soudy se dostatečně nevěnovaly důkazům, které svědčily v jeho prospěch, a proto se následně obrátil na Evropský soud pro lidská práva. Tvrdí, že v tomto směru byl úspěšný, a že Evropský soud pro lidská práva již dvakráte rozhodl v jeho prospěch, což je skutečnost, která neměla být při rozhodování o jeho vazbě pominuta. Obecné soudy se však jejím prověřením nezabývaly.
Tím dle stěžovatelova přesvědčení bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti vznesl jedinou námitku, a to tu, že obecné soudy pominuly fakt, že Evropský soud pro lidská práva v souvislosti s jeho trestní věcí již dvakráte rozhodl v jeho prospěch. Toto stěžovatelovo tvrzení však neodpovídá skutečnosti, kdy z odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí je naopak zřejmé, že obecné soudy se tímto jeho argumentem zabývaly (viz str. 3-4 usnesení městského soudu, str. 4 usnesení vrchního soudu). Pokud přitom konstatovaly, že žádná taková rozhodnutí se nepodařilo dohledat a že se jedná zřejmě o smyšlenku stěžovatele, Ústavní soud k tomuto jejich závěru nemá výhrad. Podporuje jej ostatně i obsah stěžovatelovy ústavní stížnosti, kdy stěžovatel k ní žádná rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva nepřiložil, ani neuvedl jejich spisovou značku, či jinou bližší identifikaci.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. listopadu 2014
Jiří Zemánek předseda senátu