Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti A. V., zastoupené JUDr. Klárou Doležalovou, advokátkou, sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. září 2023 č. j. 72 EXE 2707/2020-375 a příkazu k úhradě nákladů exekuce vydanému soudní exekutorkou JUDr. Jitkou Wolfovou, Exekutorský úřad Plzeň - město, ze dne 17. srpna 2023 č. j. 106 EX 2119/20-447, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4 a soudní exekutorky JUDr. Jitky Wolfové, Exekutorský úřad Plzeň-město, sídlem Radyňská 470/9, Plzeň 2 - Slovany, jako účastníků řízení, a J. K., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno její právo na řádný proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") dne 5. 10. 2020 pod č. j. 72 EXE 2707/2020-82 pověřil soudní exekutorku JUDr. Jitku Wolfovou (dále jen "soudní exekutorka") vedením exekuce na majetek stěžovatelky (jako povinné) k uspokojení peněžité pohledávky vedlejšího účastníka (jako oprávněného) ve výši 10 443 278 Kč, a to na základě vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 24. 2. 2020 č. j. 4 T 154/2019-2278 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 8. 2020 č. j. 11 To 157/2020-2349.
3. Dne 19. 4. 2021 pod č. j. 72 EXE 764/2021-39 obvodní soud pověřil soudní exekutorku vedením exekuce na majetek stěžovatelky k uspokojení peněžité pohledávky vedlejšího účastníka ve výši 594 499,14 Kč, a to na základě vykonatelného usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 12. 11. 2020 č. j. 4 T 154/2019-2434 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2021 č. j. 11 To 344/2020-2483.
4. Soudní exekutorka vydala dne 21 4. 2021 pod č. j. 106 EX 597/21-14 vyrozumění o zahájení exekuce a o spojení exekucí, podle kterého se exekuce vedené pod sp. zn. 106 EX 2119/20 a 106 EX 597/21 spojují ke společnému řízení a budou vedeny pod sp. zn. 106 EX 2119/20.
5. Usnesením ze dne 15. 5. 2023 č. j. 72 EXE 764/2021-48 obvodní soud exekuci k vymožení částky 594 499,14 Kč zastavil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce (výrok III).
6. Usnesením ze dne 30. 5. 2023 č. j. 106 EX 2119/20-415 přiznala soudní exekutorka Ing. Michalu Danielisovi znalečné ve výši 26 898 Kč. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze toto rozhodnutí usnesením ze dne 31. 7. 2023 č. j. 16 Co 217/2023 potvrdil.
7. Napadeným příkazem k úhradě nákladů exekuce uložila soudní exekutorka stěžovatelce uhradit další náklady exekuce v celkové výši 46 660,31 Kč, sestávající z náhrady za účelně vynaložené hotové výdaje ve výši 1 306,24 Kč, náhrady za ztrátu času a za znalecké posudky v celkové výši 37 256 Kč (z toho představovala náhrada za znalecký posudek znalce Jiřího Mikuly ze dne 23. 2. 2023 částku 5 058 Kč, Znalecké společnosti s. r. o. ze dne 24. 2. 2023 částku 9 468 Kč a Ing. Michala Danielise ze dne 23. 5. 2023 částku 22 230 Kč) a daně z přidané hodnoty ve výši 8 098 Kč.
8. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka námitky, které však obvodní soud napadeným usnesením pro nedůvodnost zamítl. V těchto námitkách stěžovatelka soudní exekutorce mj. vytkla, že finanční prostředky na vypracování znaleckých posudků vynaložila neúčelně a neopodstatněně, a to s ohledem na předpokládaný vývoj exekučního řízení, v němž avizovala, že vymáhaná pohledávka bude uspokojena v insolvenčním řízení, a exekuce bude zastavena. Obvodní soud poukázal na to, že soudní exekutorka přistoupila k ustanovení znalců ještě předtím, než byl předložen návrh insolvenčního správce na vydání částečného rozvrhu (dne 17.
3. 2023) a než došlo k odkladu exekuce (dne 28. 3. 2023), a tudíž v té době záměry insolvenčního správce nemohla předpokládat, a dodal, že dvě ze tří usnesení o přiznání znalečného byla vydána ještě před rozhodnutím soudu o odkladu exekuce. Ustanovení znalců v době, kdy k němu došlo, pak shledal obvodní soud účelným. Vzhledem (i) k výše uvedenému obvodní soud označil postup soudní exekutorky za souladný se zákonem s tím, že bylo její povinností o znalečném za podaný znalecký posudek rozhodnout, a uzavřel, že napadený příkaz je v rámci podaných námitek stěžovatelky přezkoumatelný a výše dalších nákladů exekuce je přiměřená a účelně vynaložená.
9. Stěžovatelka uvádí, že se návrhem ze dne 20. 2. 2023, doplněným dne 6. 3. 2023, domáhala zastavení exekuce, a to s ohledem na probíhající konkurs na majetek solidárního dlužníka, kde vedlejší účastník do insolvenčního řízení ze stejného právního důvodu přihlásil pohledávky ve výši 6 574 167,52 Kč a 10 063 332,27 Kč, přičemž bylo zřejmé, že majetková podstata postačuje k uspokojení pohledávek přihlášených věřitelů, a že tudíž pohledávka vedlejšího účastníka bude uhrazena bez nutnosti ji vymáhat v daném exekučním řízení. Obvodní soud usnesením ze dne 28. 3. 2023 č. j. 72 EXE 2707/2020-318 provádění exekuce odložil do právní moci rozhodnutí o tomto návrhu a následně exekuci usnesením ze dne 17. 7. 2023 č. j. 72 EXE 2707/2020-318 co do částky 10 261 769,88 Kč zastavil (výrok I), návrh na úplné zastavení exekuce však zamítl (výrok II).
10. Dále stěžovatelka uvádí, že v daném řízení brojila proti nehospodárnému a neúčelnému postupu soudní exekutorky a navyšování nákladů exekučního řízení, protože tato nereflektuje vývoj insolvenčního řízení spoludlužníka, v němž byla zjištěna dostatečná majetková podstata, a existuje tak reálná možnost uspokojení pohledávek vedlejšího účastníka, a dále že je nadbytečné vypracovávat znalecké posudky nemovitostí, které nemohly být v exekučním řízení zpeněženy, protože byly zajištěny Okresním soudem v Semilech pro případ uložení peněžitého trestu v trestním řízení vedeném pod sp. zn. 4 T 154/2019 a dne 3. 11. 2022 požádal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových o realizaci prodeje.
11. Požadavek na zaplacení náhrady za znalecký posudek Ing. Michala Danielise pak stěžovatelka považuje za neoprávněný. Důvodem má být, že obvodní soud usnesením ze dne 15. 5. 2023 č. j. 72 EXE 764/2021-48 exekuci zastavil a rozhodl, že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce. Napadený příkaz k úhradě dalších nákladů exekuce podle stěžovatelky nese nepřípustný prvek svévole, neboť nemá oporu ve spolehlivě zjištěném skutkovém stavu, nebyl dostatečně odůvodněn a je jím požadována úhrada, na kterou není podle uvedeného rozhodnutí nárok. Podle stěžovatelky došlo k extrémnímu vybočení z procesních pravidel, resp. k nerespektování předchozího soudního rozhodnutí.
12. Závěrem stěžovatelka upozorňuje, že nejde o bagatelní věc, neboť jednak došlo ke zřetelnému zásahu do základních práv a svobod, a věc má ústavněprávní přesah, jednak v námitkách proti napadenému příkazu rozporovala i nepřiměřenou výši nákladů exekuce v částce 87 991,49 Kč, což je 22,6 % z vymáhané povinnosti (388 304,08 Kč), avšak soud se touto námitkou nezabýval z důvodu, že proti rozhodnutí o odměně exekutora ze dne 6. 2. 2023 č. j. 106 EX 2119/20-237 nebrojila. Faktickou možnost obrany ale neměla, neboť v té době vymáhaná pohledávka převyšovala částku 12,5 mil. Kč, a k zásadním změnám v exekučním řízení (s ohledem na zjištění hodnoty majetkové podstaty spoludlužníka) došlo od února 2023.
13. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
14. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo.
Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
15. Stěžovatelka napadá rozhodnutí, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit soudní exekutorce celkem částku 46 660,31 Kč, a tudíž (stále ještě) jde o tzv. bagatelní věc [srov. § 202 odst. 2, § 238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů]. Ústavní soud přitom opakovaně judikuje, že spor o bagatelní částku zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13
(N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou bagatelnost vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14 ).
16. Stěžovatelka z hlediska kvantitativního poukazuje na nepřiměřenou výši nákladů exekuce v částce 87 991,49 Kč, z kvalitativního hlediska pak argumentuje značnou intenzitou zásahu do svých ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud se s ní ztotožnit nemůže, neboť napadenými rozhodnutími o této částce nebylo (a ani nemohlo být) rozhodováno, a zjevně ani nejde o věc, v níž by bylo třeba řešit nějakou ústavně právní otázku, jejíž význam by přesahoval kauzu samotnou.
17. I kdyby Ústavní soud odhlédl od výše uvedeného, musel by konstatovat, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh. Stěžovatelka v ní opakuje svou námitku, že výdaje na vypracování znaleckých posudků soudní exekutorka vynaložila neúčelně, ačkoliv se obvodní soud touto námitkou v napadeném usnesení podrobně zabýval a řádně odůvodnil, proč ji nepovažuje za důvodnou. Ústavní soud tak nemá, co by z hlediska základního práva stěžovatelky na řádný proces (a potažmo jejího vlastnického práva) mohl obvodnímu soudu vytknout.
18. Poukazuje-li stěžovatelka na (výrok III) usnesení obvodního soudu č. j. 72 EXE 764/2021-48 s tím, že exekuční titul (tj. usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 12. 11. 2020 č. j. 4 T 154/2019-2434 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2021 č. j. 11 To 344/2020-2483) byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 16. 11. 2021 sp. zn. III. ÚS 1033/21 , Ústavní soud připomíná, že tímto usnesením byla zastavena exekuce k uspokojení pohledávky vedlejšího účastníka ve výši 594 499,14 Kč (šlo tedy o exekuci původně vedenou u soudní exekutorky pod sp. zn. 106 EX 597/21), jinak exekuce - byť v menším rozsahu - dále probíhala, jak sama stěžovatelka uvedla (viz sub 9).
19. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. dubna 2024
Jan Svatoň, v. r. předseda senátu