Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti V. V., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2021 č. j. 6 Tdo 996/2021-1531, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Dne 30. 11. 2021 byla Ústavnímu soudu doručena výše uvedená ústavní stížnost. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda tento návrh na zahájení řízení splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, a zda jsou tak dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem. Dospěl přitom k závěru, že tyto požadavky splněny nejsou, neboť ústavní stížnost nebyla sepsána advokátem a Ústavnímu soudu nebyla ani doložena plná moc prokazující, že by stěžovatel zastoupen advokátem byl (§ 30 a 31 zákona o Ústavním soudu).
Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že se navrhovatel opakovaně obrací na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, je opakovaně na tyto nedostatky upozorňován a opakovaně jsou jeho návrhy Ústavním soudem pro vady odmítány (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1907/19 ze dne 15. 8. 2019, sp. zn. IV. ÚS 310/20 ze dne 4. 2. 2020 či sp. zn. I. ÚS 505/20 ze dne 28. 2. 2020).
Obecně platí, že návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud ale zároveň dospěl k závěru, že v případech opakovaného podávání takto vadných podání již není nutnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již ve více předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. Koneckonců stěžovatel ve svém návrhu na zahájení řízení ve věci sp. zn. II. ÚS 2034/21
Ústavnímu soudu výslovně sdělil, že o povinnosti být zastoupen advokátem byl opakovaně Ústavním soudem poučen a nepovažuje tak za nezbytné, aby jej Ústavní soud o této povinnosti poučoval znovu (tento návrh byl pro neodstraněné vady odmítnut usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2034/21 ze dne 9. 8. 2021).
Tvrdí-li přitom stěžovatel, že zastoupen nyní je, a to "obhájkyní ustanovenou státem, stejně jako v předchozím případě", čímž je myšlena věc, která byla vedená u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 1663/21 , pak Ústavní soud právě v usnesení sp. zn. IV. ÚS 1663/21 ze dne 28. 6. 2021 stěžovatele upozornil, že zastoupen advokátem v řízení před Ústavním soudem navzdory tomuto tvrzení nebyl. Je tomu tak i v tomto případě, a to proto, že řízení o ústavní stížnosti je samostatným řízením, na které se zastoupení z řízení před obecnými soudy automaticky nepřenáší.
K zastupování v řízení před Ústavním soudem je vyžadována zvláštní plná moc, v níž bude výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem (§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). I na to byl stěžovatel v minulosti Ústavním soudem upozorněn (viz např. výzva k odstranění vad ve věci sp. zn. I. ÚS 1907/19 ). Bez ohledu na absentující plnou moc je ostatně zjevné, že nyní posuzovaná ústavní stížnost nebyla podána advokátem (na kterýžto požadavek byl stěžovatel také opakovaně upozorněn; viz např. výzva k odstranění vad ve věci sp. zn. III.
ÚS 1995/19 ), nýbrž přímo stěžovatelem.
Ústavní soud proto stejně jako v dalších případech stěžovatelovu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. ledna 2022
Milada Tomková v. r. soudkyně zpravodajka