Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Martinem Smolkem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. Jaromíra Houžvičky a 2) Jana Houžvičky, obou bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 280/2025-429 ze dne 30. 6. 2025, usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 3 C 19/2024-378 ze dne 2. 5. 2024 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 25 Co 455/2012 ze dne 25. 8. 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní soud obdržel dne 27. 10. 2025 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, kterým stěžovatelé brojí proti v záhlaví označeným rozhodnutím.
2. Návrh stěžovatelů není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků (zejm. § 30 a § 34 ve spojení s § 72 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelé především nejsou pro řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem (§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 téhož zákona).
3. Smyslem výzvy a stanovení lhůty před odmítnutím ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
4. V nyní posuzovaném případě není pochyb o tom, že náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti se stěžovatelům dostalo opakovaně v řadě řízení (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 2667/18 , sp. zn. I. ÚS 44/15 , sp. zn. IV. ÚS 3556/13 , sp. zn. II. ÚS 1845/10 , sp. zn. III. ÚS 557/08 ). Byť stěžovatelé podali mnoho ústavních stížností trpících stejnou vadou a byli o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučeni, znovu podali návrh, aniž by byli zastoupeni advokátem.
5. Pro neefektivnost dalšího poučování soudce zpravodaj návrh odmítl na základě přiměřené aplikace § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. listopadu 2025
Martin Smolek v. r. soudce zpravodaj