Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Miroslava Kroba, zastoupeného JUDr. Gabrielem Brenkou, advokátem, sídlem Štěpánská 653/17, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. září 2023 č. j. 24 Cdo 2296/2023-73, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Stěžovatel namítá, že napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu byla porušena jeho práva garantovaná v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Domnívá se, že byly naplněny podmínky pro výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí a že není možné, aby neexistovala žádná cesta, jak výmazu zástavního práva dosáhnout.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí je završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda postupem a rozhodováním soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
Ústavněprávním požadavkem též je, aby vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. např. usnesení ze dne 31. 5. 2023 sp. zn. II. ÚS 1133/23 ).
Námitky obsažené v ústavní stížnosti představují pokračující polemiku s obecnými soudy vedenou převážně v rovině podústavního práva v otázkách, s nimiž se však ústavně konformním způsobem vypořádaly již obecné soudy. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí zcela srozumitelně a přesvědčivě odůvodnil, proč katastr není nadán pravomocí rozhodovat o existenci zástavního práva. Těmto závěrům z ústavněprávního hlediska nelze nic vytknout. Přestože lze se stěžovatelem souhlasit, že by měl mít možnost výmazu dosáhnout, je za tímto účelem třeba zvolit jiný procesní postup.
V úvahu připadá například návrh na obnovení právnické osoby dle § 209 občanského zákoníku, díky němuž by stěžovatel následně mohl podat určovací žalobu. Ústavní soud si je sice vědom, že krajský i vrchní soud stěžovatelovu návrhu nevyhověly, z ústavní stížnost však není zřejmé, že by se stěžovatel proti jejich rozhodnutí bránil dalšími procesními prostředky. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. března 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu