Ústavní soud Usnesení ústavní

II.ÚS 3201/25

ze dne 2025-11-12
ECLI:CZ:US:2025:2.US.3201.25.1

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Martinem Smolkem o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Václava Voříška, advokáta, se sídlem Pod kaštany 245/10, Praha 6, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Nao 114/2025-23 ze dne 28. 8. 2025, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

1. Ústavní soud obdržel dne 29. 10. 2025 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, kterým stěžovatel brojí proti v záhlaví označenému rozhodnutí.

2. Ústavní soud zjistil, že stěžovatelovo podání trpí vadami. Podání nesplňuje obsahové náležitosti podle § 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť neobsahuje konkrétní důvody, pro něž se stěžovatel domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Podle uvedeného ustanovení je třeba pravdivě vylíčit rozhodující skutečnosti, popř. označit důkazy, jichž se stěžovatel dovolává, tedy předestřít konkrétní argumentaci, v čem stěžovatel spatřuje zásah do ústavně zaručených práv či svobod. Stěžovatel podal tzv. blanketní ústavní stížnost, která je považována za vadné podání (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3012/20 ze dne 27. 1. 2021 či usnesení sp. zn. I. ÚS 918/20 ze dne 7. 5. 2020). Stěžovatel nepředložil žádnou ústavně právní argumentaci a ani nevylíčil skutkový stav věci.

3. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty před odmítnutím stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se totéž poučení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha předchozích případech. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.

4. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací s blanketními, a tedy vadnými ústavními stížnostmi. Na nedostatky byl stěžovatel opakovaně náležitě upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem pro odmítnutí návrhu. Stěžovatel byl poučen o těchto náležitostech ústavní stížnosti např. v řízeních vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1810/18 ,

III. ÚS 532/20 či

IV. ÚS 3497/20

. Navzdory uvedenému, a přestože je sám advokátem, a tedy právním profesionálem, nadále volí postup, jenž nesplňuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli o nich byl Ústavním soudem mnohokrát poučen. Skutečnost, že si je vad ústavní stížnosti vědom, stvrzuje ve své ústavní stížnosti a jejím doplnění sdělením, že ústavní stížnost doplní k výzvě Ústavního soudu.

5. Pro neefektivnost dalšího poučování soudce zpravodaj návrh odmítl na základě přiměřené aplikace § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

6. Nad rámec uvedeného Ústavní soud uvádí, že byť napadené rozhodnutí nebylo k ústavní stížnosti přiloženo, ověřil, že jím bylo rozhodnuto o tom, že soudci Nejvyššího správního soudu Filip Dienstbier a Veronika Juřičková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. Na 98/2025. I kdyby tak stěžovatel ústavní stížnost doplnil, byla by nepřípustná, neboť by na ni dopadalo stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS-st. 58/23 ze dne 7. 2. 2023 (ST 58/116 SbNU 266; 57/2023 Sb.). V tomto stanovisku Ústavní soud vyslovil, že "Ústavní stížnost směřující proti usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, o níž má rozhodovat nebo v ní má činit úkony podle rozvrhu práce, a kterým byl zamítnut opravný prostředek proti takovému usnesení, je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů)."

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. listopadu 2025

Martin Smolek v. r. soudce zpravodaj