Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Vzdělávací institut Praha s.r.o., sídlem Švédská 39/107, Praha 5 - Smíchov, zastoupené Mgr. Ladou Kosánovou, advokátkou, sídlem Rumunská 1798/1, Praha 2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 16 C 243/2020-1880 ze dne 30. 5. 2022 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 13 Co 231/2022-1895 ze dne 7. 9. 2022, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Stěžovatelka je toho názoru, že soudní řízení o odvolání bylo zastaveno předčasně a nezákonně. Má tomu tak být z toho důvodu, že soudní poplatek uhradila v poslední den lhůty na účet a ve výši uvedené ve výzvě soudu, tedy na účet České národní banky. Ze strany stěžovatelky byl soudní poplatek odeslán v poslední den lhůty tj. 16. 5. 2022, a týž den měl být připsán na účet u ČNB, neboť platba byla zaúčtována a odeslána jako expresní, a to v čase 15:49 hodin. Stěžovatelka namítá, že banka je povinna zajistit připsání platby na účet příjemce v okamžik realizace platby, tím jí byla dána záruka bankou, že platba příjemci dojde řádně a včas, nejpozději v den odeslání.
K této skutečnosti fakticky došlo. Stěžovatelka nemohla mít povědomí o tom, že se jedná o centrální účet pro celý soudní aparát a veřejnou správu. Tato skutečnost jí nemůže být k tíži. Stěžovatelka měla za to, že připsáním soudního poplatku na účet sdělený soudem bylo řádně zaplaceno. Dle jejího mínění nemůže nikterak ovlivnit, kdy dojde do dispozice soudu částka připsaná na účet ČNB.
Stěžovatelka má za to, že postupem obecných soudů byla na svém právu na přístup k soudu, tak i na právu vlastnickém, neboť jí nebylo umožněno pokračovat v soudní při o zaplacení částky přesahující 3 mil. Kč.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky se závěrem obecných soudů o opožděném zaplacení soudního poplatku z odvolání a s následným zastavením odvolacího řízení, když stěžovatelka svoji argumentaci opírá zejména o nesprávné posouzení povahy lhůty k zaplacení soudního poplatku, přičemž v postupu soudů spatřuje porušení práva na soudní ochranu.
Ústavní soud připomíná, že základní právo na projednání věci soudem zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, není absolutní a již svojí povahou připouští jistá omezení (čl. 36 odst. 4 Listiny). Uplatňovaná zákonná omezení nicméně nemohou zužovat možnosti jednotlivce takovým způsobem či v takové míře, že by došlo k zásahu do samotné podstaty tohoto práva (čl. 4 odst. 4 Listiny). Tato omezení jsou ústavně souladná pouze tehdy, sledují-li legitimní účel a existuje-li vztah přiměřenosti mezi použitými prostředky a sledovaným účelem (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12.
11. 2002 ve věci Zvolský a Zvolská proti České republice, stížnost č. 46129/99, odst. 46 a násl.). Za takové ústavně souladné omezení přístupu k soudu lze považovat i zákonem stanovenou povinnost účastníka zaplatit včas soudní poplatek. Co se týče včasnosti zaplacení soudního poplatku, je judikatura Ústavního soudu konzistentní, srov. např. usnesení ze dne 7. 12. 2006 sp. zn. III. ÚS 689/06 , ze dne 25. 9. 2008 sp. zn. III. ÚS 1730/08 , ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. II. ÚS 26/09 , ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. IV.
ÚS 1156/09 , ze dne 3. 9. 2012 sp. zn. IV. ÚS 685/12 , ze dne 27. 3. 2013 sp. zn. I. ÚS 1831/12 , ze dne 29. 10. 2013 sp. zn. I. ÚS 3931/12 nebo ze dne 23. 3. 2016 sp. zn. III. ÚS 2865/15 , nebo zamítavý nález ze dne 30. 3. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 9/20
. Ústavní soud v těchto rozhodnutích aproboval právní názor soudů, podle kterého je za datum úhrady soudního poplatku považován den, kdy došlo k jeho připsání na účet soudu, a nikoli den, kdy dal plátce peněžnímu ústavu pokyn k provedení platby, a že povinnost uhradit soudní poplatek je splněna až okamžikem připsání peněžní částky na účet soudu, neboť tímto okamžikem se dostane do faktické dispozice soudu. Stěžovatelka v projednávané věci zaplatila soudní poplatek na účet ČNB v 15:49 hodin expresní platbou, přičemž lze považovat za běžnou opatrnost počítat s tím, že k přeúčtování složené částky z účtu ČNB na účet soudu nedojde v reálném čase, ale vždy s určitou časovou prodlevou.
Uvedené se pak projevilo v tom, že soudní poplatek nebyl připsán na účet soudu včas, a to se všemi souvisejícími důsledky. Navíc Ústavní soud nemá za to, že by lhůta stanovená soudem k úhradě soudního poplatku byla nepřiměřeně krátká, a to zvláště v situaci, když povinnost k úhradě soudního poplatku je spojena již s podáním samotného odvolání. Ústavní soud neshledal důvod, proč by měl v tomto řízení výše vyslovený právní názor jakkoliv přehodnocovat.
Vzhledem k tomu, že poplatek uhrazený stěžovatelkou byl na účet soudu připsán až po uplynutí stanovené lhůty, byl postup obecných soudů zcela v souladu s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích i s výše citovanou ustálenou judikaturou. Na jejích závěrech neshledal Ústavní soud žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. ledna 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu