Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti Jana Cardy, zastoupeného Zdeňkou Nocarovou, advokátkou, sídlem V Jirchářích 148/4, 110 00 Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 103 VSPH 320/2022-92 ze dne 14. 10. 2022, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze, obsahu insolvenčního rejstříku k insolvenční věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 INS 7264/2021, jakož i z vyžádaného soudního spisu o incidenčním sporu, vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 40 ICm 1854/2021, Ústavní soud zjistil, že ve zmíněné insolvenční věci věřitel Jaroslav Hladký (žalobce v incidenčním sporu) popřel pořadí pohledávky stěžovatele, již do insolvenčního řízení přihlásil v celém rozsahu 374 546,62 Kč jako nepodřízenou. Žalobce konkrétně popřel pohledávku stěžovatele tak, že je v rozsahu 203 168,62 Kč podřízená, a domáhal se určení této skutečnosti rozsudkem v řízení o incidenčním sporu, maje za to, že stěžovatel přihlásil pohledávku v lepším pořadí, než jaké mu svědčilo. Žalobce vzal žalobu podáním ze dne 11. 3. 2022 zpět, neboť pořadí pohledávky stěžovatele popřel při přezkumném jednání dne 15. 7. 2021 také insolvenční správce, a to ve stejném rozsahu, jak to učinil dříve žalobce.
O zpětvzetí žaloby rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č. j. 40 ICm 1854/2021-28 ze dne 11. 3. 2022 tak, že řízení o incidenčním sporu zastavil, stěžovateli nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a dále rozhodl o vratkách žalobcem uhrazeného soudního poplatku a složené jistoty. K odvolání žalobce proti výroku o náhradě nákladů řízení Vrchní soud v Praze v záhlaví citovaným usnesením rozhodnutí nalézacího soudu v dotčeném rozsahu změnil tak, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce. Spolu s tím vrchní soud stěžovateli uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 1 090 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, a to také k rukám jeho právního zástupce.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že odvolací soud rozhodl o odvolání žalobce, aniž se k němu měl možnost vyjádřit, když mu odvolání nebylo zasláno. Tím došlo k podstatnému narušení zásady "rovnosti zbraní" a kontradiktornosti soudního řízení, a to zvláště za situace, kdy zákon proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu nepřipouští opravný prostředek. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti dále rozvedl. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaného soudního rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Krom toho, že v daném případě se jedná o veskrze bagatelní částku, která v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu není s to přivodit zásah do základních práv stěžovatele vyžadující nápravu, Ústavní soud z obsahu výše vzpomenutého soudního spisu zjistil, že stěžovateli ve skutečnosti byl prostor pro vyjádření se k odvolání žalobce poskytnut. Je pravdou, že při prvém předložení odvolání k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze se krajský soud vskutku dopustil pochybení mimo jiné i v tom, že právní zástupkyni stěžovatele nedoručil odvolání protistrany, jak ukládá § 210 odst. 1 občanského soudního řádu.
Na tento (a další) nedostatek odvolací soud upozornil přípisem ze dne 17. 8. 2022 (č. l. 88 předmětného soudního spisu) a spis vrátil nalézacímu soudu bez věcného vyřízení k nápravě. Tomuto pokynu krajský soud obratem vyhověl a právní zástupkyni stěžovatele zaslal do její datové schránky odvolání žalobce s výzvou k vyjádření ve lhůtě 15 dnů (viz referát na č. l. 89). Výzva byla právní zástupkyni doručena 31. 8. 2022 (viz doručenka dodatečně připojená k prvostupňovému usnesení na č. l. 28). Stěžovatel tento konkrétní úkon soudu v ústavní stížnosti nezpochybnil, resp. se o něm vůbec nezmiňuje, pročež Ústavní soud nemohl výhradám stěžovatele o porušení zásady "rovnosti zbraní" účastníků řízení přisvědčit.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. ledna 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu