Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Daniela Albrechta, zastoupeného JUDr. Tomášem Nielsenem, advokátem, sídlem Radhošťská 1942/2, Praha 3 - Žižkov, proti výroku II a výroku I usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 14 Co 197/2025-915 ze dne 4. listopadu 2025 v rozsahu potvrzení výroků II a III usnesení Okresního soudu Plzeň-město č. j. 38 C 229/2021-827 ze dne 6. června 2025 a proti výrokům II a III usnesení Okresního soudu Plzeň-město č. j. 38 C 229/2021-827 ze dne 6. června 2025, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a Sabiny Albrechtové a Kooperativa pojišťovny, a. s. Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8 - Karlín, jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení shora označených výroků soudních rozhodnutí, tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv.
2. Okresní soud Plzeň-město usnesením obsahujícím napadené výroky zamítl stěžovatelovu žalobu na obnovu (výrok I) a napadenými výroky II a III rozhodl o nákladech řízení.
3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni usnesením obsahujícím napadené výroky potvrdil usnesení okresního soudu (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
4. Proti výroku I usnesení krajského soudu v rozsahu potvrzení výroku I usnesení okresního soudu podal stěžovatel dovolání.
5. Probíhá-li stále dovolací řízení, je vyloučeno, aby Ústavní soud ústavní stížnost projednal, neboť by tím nepřípustně - v rozporu s principem právní jistoty i zásadou subsidiarity ústavní stížnosti - zasahoval do rozhodování obecných soudů (usnesení
sp. zn. I. ÚS 817/23
ze dne 25. července 2023, bod 6). V případě souběžně podané ústavní stížnosti a dovolání Ústavní soud nemůže samostatně hodnotit ani otázku přípustnosti dovolání ani jeho včasnosti a bezvadnosti; je zde odkázán na výsledek dovolacího řízení.
6. Odůvodňuje-li stěžovatel podání ústavní stížnosti jako přípustné tím, že výroky o náhradě nákladů řízení nemohou být předmětem dovolacího řízení, nelze s ním souhlasit. Nejvyšší soud má totiž na základě dovolání, které napadá usnesení krajského soudu ve výroku o věci samé oprávnění usnesení zrušit i ve výroku o nákladech řízení, případně změnit a o nákladech řízení nově rozhodnout. Obdobně to platí i o nákladech řízení před okresním soudem. Dovolání je - v případě stěžovatele - proto nutné považovat za procesní prostředek, který zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práva i ve vztahu k nákladovým výrokům (srov. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Není proto podstatné, že dovolání pouze proti rozhodnutí o nákladech řízení je podle § 238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu objektivně nepřípustné.
7. Ústavní stížnost je proto nyní nepřípustná (předčasná). Stěžovatel má však možnost po skončení dovolacího řízení podat novou ústavní stížnost. Případnou opakovanou ústavní stížnost nebude možné odmítnout pro opožděnost na základě argumentu, že dovolání proti rozhodnutí o nákladech řízení je objektivně nepřípustné, neboť není možné, aby ústavní stížnost byla nejprve předčasná a následně opožděná.
8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 9. února 2026
Veronika Křesťanová v. r.
soudkyně zpravodajka