Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., t. č. ve Vazební věznici Ostrava, zastoupeného JUDr. Tomášem Hamele Mikulíkem, Ph.D., advokátem, sídlem Josefa Václava Sládka 35, Frýdek-Místek, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2024 č. j. 47 To 390/2024-37, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") s tím, že jím došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále jen "okresní soud") ze dne 19. 8. 2024 č. j. 0 Nt 9519/2024-24 bylo rozhodnuto o stěžovatelově propuštění z tzv. předstižné vazby za současného přijetí písemného slibu.
3. Proti tomuto usnesení podala státní zástupkyně stížnost, z jejíhož podnětu krajský soud napadeným usnesením zrušil usnesení okresního soudu a sám nově rozhodl, že stěžovatel se ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Zároveň krajský soud zamítl žádost o propuštění na svobodu a možnost využití institutů nahrazujících vazbu. U stěžovatele je podle krajského soudu nadále dáno důvodné podezření ze spáchání předmětné trestné činnosti (spočívající v nakládání s nezdaněnými cigaretami, krátícím Českou republiku na daních ve výši zhruba 2 milionů korun). Vzhledem k tomu, že stěžovatel se tohoto jednání dopouštěl opakovaně (a má i bohatou trestní minulost), je u něj riziko, že bude v páchání trestné činnosti pokračovat, neboť trestná činnost pro něj je důležitým zdrojem příjmů. Jinak je obviněný nemajetný a má dluhy. Jde-li o stěžovatelův zdravotní stav, ten je přiměřený jeho věku a umožňuje výkon vazby, kde mu je zajištěna v případě potřeby lékařská péče. Zdravotní stav stěžovateli nebránil v opakovaných cestách a přenášení beden s cigaretami, což je podstata trestné činnosti, jejíž opakování hrozí. Lze sice uvažovat o nahrazení vazby peněžitou zárukou, k tomu však prozatím nedošlo.
4. Stěžovatel namítá, že soudy postupovaly v rozporu se závěry nálezu ze dne 14. 2. 2023 sp. zn. III. ÚS 2968/22 . Zejména nezohlednily stěžovatelův špatný zdravotní stav, o kterém navíc neměly aktuální informace. V současnosti již stěžovatel zhubl o 20 kg a stále nebyl vyšetřen odborným lékařem. Vazba zároveň stěžovateli brání ve vyřízení starobního důchodu, který by představoval dostatečné legální příjmy k obstarání živobytí. Tomu soud prvního stupně přisvědčil a stěžovatele propustil. Dále krajský soud nepřihlédl k tomu, že stěžovatel je jakožto zemědělec příjemce dotace. Soud ve svém odůvodnění pouze převzal argumentaci státní zástupkyně a nikterak se sám nezabýval klíčovými okolnostmi. Konečně stěžovatel poukazuje na to, že ze všech obviněných se ve vazbě nachází pouze on, přestože jsou všichni stíháni pro totožnou trestnou činnost. Je zároveň nepřípustné chtít po stěžovateli peněžitou záruku (kterou složil druhý obžalovaný), konstatuje-li sám soud, že je nemajetný. Vazba je rovněž mimořádně náročná pro stěžovatelovu rodinu žijící na Slovensku.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti důvodům, o které krajský soud opřel nutnost trvání předstižné vazby. Samotnému Ústavnímu soudu nepřísluší "vyvažovat" jednotlivé okolnosti posilující nebo oslabující riziko opakování trestné činnosti. Jeho role mu nicméně umožňuje přezkoumat, zda takové posouzení provedly obecné soudy. V odůvodnění napadeného rozhodnutí pak žádné pochybení neshledal.
8. Většina z námitek, které stěžovatel vznesl, se s předmětem řízení rozhodování o trvání vazby zásadně míjí. Příkladem jsou námitky týkající se stěžovatelova zdravotního stavu, který ani podle toho, co uvedl sám stěžovatel, není tak závažný, aby vylučoval výkon vazby. Zároveň, jak správně uvedl krajský soud, stěžovatelův stav není takový, aby eliminoval hrozbu opakování trestné činnosti (vzhledem k tomu, že její podstata spočívá v podstatě toliko v řízení automobilu). To ostatně ani stěžovatel netvrdí. Totéž se týká námitek stran starobního důchodu, který již navíc stěžovatel pobírá na Slovensku. Jen stěží si lze představit, že by tento finanční příjem měl vyřešit všechny stěžovatelovy majetkové problémy (včetně pravděpodobných nastávajících pohledávek) a odvrátit jej od jejich řešení pácháním další trestné činnosti, k čemuž v minulosti opakovaně přistoupil. Irelevantní je rovněž skutečnost, že ostatní obvinění se ve vazbě nenachází.
9. Konečně namítal-li stěžovatel, že soudy postupovaly v rozporu se závěry nálezu ze dne 14. 2. 2023 sp. zn. III. ÚS 2968/22
(pravděpodobně je tím myšlen nález ze dne 14. 2. 2023 sp. zn. III. ÚS 2698/22
, neboť pod
sp. zn. IV. ÚS 2968/22
vydal Ústavní soud dne 14. 2. 2023 usnesení, v kterém se zabýval rozhodováním o služebním poměru ve správním soudnictví a problematiky vazebního rozhodnutí se jeho závěry vůbec netýkají), pak není Ústavnímu soudu zřejmé (a ústavní stížnost to nevysvětluje), v rozporu s kterými závěry tohoto nálezu měly soudy postupovat. Uvedený nález soudům zapovídá opřít trvání vazby o nekonkrétní a irelevantní skutečnosti. K tomu však v dané věci nedošlo, neboť krajský soud stanovil riziko opakování trestné činnosti zjevně na základě kombinace skutečností konkrétních a týkajících se pouze stěžovatele.
10. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. prosince 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu