Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky Broker Team, a. s., sídlem Na Pankráci 322/26, Praha 4, právně zastoupené Mgr. Bc. Ondřejem Dostálem, advokátem, sídlem Spálená 84/5, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2023 č. j. 23 Cdo 2721/2023-537, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Dolor Invest Group, s. r. o., sídlem Sokolská 1605/66, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro jeho rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývá, že Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") rozsudkem ze dne 16. 3. 2023 č. j. 58 Co 47/2023-515 výrokem I. potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "soud prvního stupně") ze dne 4. 10. 2022 č. j. 10 C 182/2021-465, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 1. 2023 č. j. 10 C 182/2021-488, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
3. Rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích stěžovatelky, jakožto zprostředkovatelky pojištění, která se po podřízeném zprostředkovateli domáhala, aby jí nahradil škodu vzniklou jí porušením smluvních povinností, a to ve výši 3 820 144 Kč, představující ušlý zisk z provizí za uzavření pojistných smluv, a 10 000 Kč jako ušlou bonifikaci od pojišťoven.
4. Stěžovatelka podala proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl.
5. Bližší obsah napadeného rozhodnutí, jakož ani průběh řízení, které jeho vydání předcházelo, není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak toto rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že jak dovolací soud, tak i oba soudy nižších stupňů nesprávně interpretovaly obsah smluv, uzavřených mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí.
7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi.
8. Podle čl. 83 je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Ústavněprávnímu přezkumu dominuje vertikální linie: ve vztahu mezi občanem a veřejnou mocí musí být dána občanu přednost, jestliže působení mocenských orgánů vykazuje evidentní znaky porušování práva, resp. libovůle nebo svévole. Jiná je však role Ústavního soudu v horizontálních právních vztazích, jimiž jsou v rámci soukromého práva zejména vztahy mezi občany navzájem a vztahy obchodní. V této sféře jsou možnosti ústavněprávního přezkumu výrazně omezeny.
Akcentuje se řádná soudní ochrana v podstatě jen v těch situacích, v nichž dochází k "prozařování" základních práv a svobod do soukromého práva. Konkrétně jde o právní vztahy podřaditelné pod ustanovení (jednotlivé články Listiny) o ochraně osobnosti, soukromí, rodinného života. Nelze vyloučit ani dopad zásahu do práva na spravedlivý proces na soukromoprávní vztahy, je-li porušení procesní normy natolik podstatné, že ovlivnilo výsledek soudního řízení, jež se stal excesem vůči správnému řešení věci, pak svědčí stěžovateli právo na přezkum Ústavním soudem.
9. Ústavní soud dále připomíná, že výklad smluv, popř. výklad právního jednání, jako projevu autonomní úpravy soukromoprávních vztahů, je zásadně úkolem obecných soudů, do kterého Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat (např. usnesení ze dne 11. 12. 2008 sp. zn. III. ÚS 2539/08 nebo ze dne 30. 6. 2020 sp. zn. III. ÚS 1601/20 , bod 13). Pakliže obecné soudy vyložily příslušné ustanovení smlouvy a vysvětlily, proč v jednání vedlejší účastnice řízení nespatřují porušení její smluvní povinnosti, nemůže Ústavní soud, jak již bylo zmíněno výše, do takového výkladu podústavního práva a smluvních ujednání jakkoliv zasahovat, a to i v případě, kdy by přiznal argumentům stěžovatelky nacházejícím se nicméně pouze v rovině podústavního práva určitou relevanci.
10. Ústavněprávního přezkumu se nelze účinně domáhat tím, že stěžovatelka na půdě Ústavního soudu vede pokračující polemiku s obecnými soudy, s jejichž rozhodnutími nesouhlasí. Ústavní soud zdůrazňuje při svém rozhodování, že se cítí vázán doktrínou minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod.
11. Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. září 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu