Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatelky M. W., zastoupené Mgr. Petrem Letovancem, advokátem, sídlem Lidická 544, Třinec, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 254/2024-92 ze dne 21. srpna 2025, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a P. W., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka ústavní stížností napadá v záhlaví označený rozsudek. Tvrdí, že jím byla porušena její ústavní práva na spravedlivý proces a soudní ochranu a legitimní očekávání.
2. Vedlejší účastnice v řízení před obecnými soudy žádala, aby stěžovatelce byla uložena povinnost jí zaplatit 35 700 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že stěžovatelka se o tuto částku na její úkor bezdůvodně obohatila.
3. Vedlejší účastnice tvrdila, že omylem poslala ze svého bankovního účtu na bankovní účet stěžovatelky 26 700 Kč a 9 000 Kč. Po stěžovatelce chtěla, ať jí toto plnění vrátí, neboť jde o plnění bez právního důvodu. Druh vedlejší účastnice je bývalým manželem stěžovatelky; se stěžovatelkou má dvě děti, na které řádně a včas neplatil výživné. Pro neplacení výživného byla vůči němu vedena exekuce k vymáhání dlužného a i běžného výživného. Stěžovatelka tvrdila, že šlo o platby bývalého manžela (otec dětí), který k bezhotovostní platbě pouze využil bankovní účet vedlejší účastnice, navíc šlo o platby na výživné, dcera je spotřebovala a synovi je předala. Stěžovatelka žalobu považovala za nedůvodnou z vícera důvodů. Namítala absenci aktivní legitimace vedlejší účastnice i své pasivní legitimace. Podle ní šlo o plnění otce dětí, či o plnění vedlejší účastnice za otce dětí, pak ale vedlejší účastnici dluží otec dětí, nikoli stěžovatelka. Plnil-li otec dětí jako povinný nad rámec své povinnosti, může přeplatek žádat jen on. Plněno bylo na výživné pro děti, nikoli pro stěžovatelku jako jejich matku. Výživné bylo navíc spotřebováno.
4. Okresní soud ve Frýdku-Místku žalobě (až na část příslušenství) vyhověl a současně uložil stěžovatelce povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení. Napadeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě potvrdil vyhovění žaloby co do částky 26 367 Kč s příslušenstvím (výrok I), co do částky 9 333 Kč s příslušenstvím rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu zamítl (výrok II) a uložil stěžovatelce povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení v poměru úspěchu ve věci (výrok III). V rozsahu, ve kterém žalobu krajský soud zamítl, dovodil, že vedlejší účastnice plnila se souhlasem svého druha jeho existující dluh na výživném a k bezdůvodnému obohacení stěžovatelky nedošlo. Vymohl-li soudní exekutor toto plnění duplicitně, pak je to otec dětí, kdo se může domáhat vydání bezdůvodného obohacení od oprávněného žalobou z lepšího práva. Ve zbylém rozsahu otec dětí dluh neměl, dluhy v tu dobu byly již splněny, vedlejší účastnice tak nemohla plnit dluh za jiného (svého druha), a stěžovatelka je tak povinna plnění přijaté od vedlejší účastnice vrátit. Podle krajského soudu stěžovatelka musí vrátit to, co neprávem nabyla, a její námitka nedostatku pasivní věcné legitimace není důvodná.
5. Stěžovatelka v odůvodnění ústavní stížnosti rozsáhle popisuje průběh řízení před obecnými soudy a kritizuje napadené rozhodnutí jako nelogické, vnitřně rozporné, a tak nepřezkoumatelné, pohybující se mimo platnou právní úpravu závazkového práva a stojící jen na vlastním uvážení soudu bez opory v právní úpravě a bez přesvědčivého odůvodnění. Stěžovatelka současně zmiňuje, že si je vědoma, že se jedná o bagatelní spor, pochybeními soudu však podle ní došlo k porušení jejího ústavního práva.
6. Ústavní stížnost byla podána včas, až na dále uvedenou výjimku, oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu) a vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná. V rozsahu výroku II, kterou krajský soud změnil rozsudek okresního soudu a žalobu částečně zamítl, není stěžovatelka osobou oprávněnou, neboť takové rozhodnutí je zjevně v její prospěch.
7. Z obsahu ústavní stížnosti je více než zřejmé, že stěžovatelka od Ústavního soudu očekává přehodnocení právních závěrů v rovině jednoduchého (podústavního) práva, k nimž krajský soud dospěl při posuzování právní otázky, zda v situaci, kdy bylo plněno z bankovního účtu vedlejší účastnice na bankovní účet stěžovatelky, aniž v tu dobu existoval dluh otce dětí, který by mohl být takto splněn, jde (v zásadě bez dalšího) o bezdůvodné obohacení stěžovatelky, nebo se na bankovní účet vedlejší účastnice má hledět jen jako na nástroj k platbě otce dětí, potažmo, zda se na účet stěžovatelky má hledět jen jako na platební místo pro platbu dětem, zda plnění na neexistující dluh je přeplatek na výživném a zda se má se řešit jeho spotřebování, atd.
8. Tím stěžovatelka staví Ústavní soud do role další soudní instance, která mu nepřísluší. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů; Ústavní soud zasáhne do jejich rozhodovací činnosti pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti. Vady takové povahy Ústavní soud v posuzované věci nezjistil.
9. Pro hodnocení možné protiústavnosti napadeného rozhodnutí je zásadní, a stěžovatelka si je vědoma toho, že předmětem řízení je tzv. bagatelní částka, konkrétně - jistina - 26 367 Kč, tedy méně než 50 000 Kč, plus příslušenství. Uložení povinnosti zaplatit bagatelní částku však zpravidla nedosahuje intenzity schopné porušit ústavně zaručené základní právo či svobodu. Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu je zejména na stěžovateli, aby vysvětlil, proč má jeho případ navzdory bagatelní výši předmětu sporu významný ústavněprávní rozměr.
10. Stěžovatelka sice zmiňuje bagatelnost, ale neuvádí žádnou zvláštní okolnost, která by jejímu případu dodávala potřebný ústavněprávní rozměr. Žádnou takovou okolnost přitom neshledal ani Ústavní soud. To neznamená, že Ústavní soud nesouzní se stěžovatelkou, že krajský soud rozhodnutí postavil na důvodech, které netvoří zcela pevný základ a v zákonné rovině nemusí jít o řešení přesné či jediné správné.
11. Polemika se týká především toho, kdo je ve vztahu k přisouzeným 26 367 Kč aktivně a kdo pasivně věcně legitimován, nikoli to, zda vedlejší účastnicí či jejím druhem (otcem dětí) bylo, či nebylo plněno nad dluh (bez právního důvodu). Řešení, které přijal krajský soud, staví na vnější stránce věci - pohybu mezi účty. Z jednoho účtu (vedlejší účastnice) bylo plněno na jiný účet (stěžovatelky), aniž by dluh co do částky 26 367 Kč v době plateb existoval.
12. Z ničeho neplyne, že by snad souběžně žádal vrátit plnění nad dluh stěžovatelku či děti otec dětí, popř. že by snad vedlejší účastnice souběžně chtěla plnění od dětí či svého druha. Jiné osoby než stěžovatelka a vedlejší účastnice samozřejmě nejsou vázány napadeným rozhodnutím. Vznikl-li by souběžný spor o bezdůvodně plněných 26 367 Kč, těžko si lze ve světle zásad soukromého práva na půdorysu konkrétní situace představit, že by žaloba mohla být úspěšná.
13. Pokud jde o argument spotřebovaným výživným, míjí se se skutkovou situací. Zde platba nebyla přeplatkem, který by vznikl (zpětně/odpadnutím důvodu) vlivem zrušení nebo snížení výživného za dobu minulou, jak má na mysli § 923 odst. 2 občanského soudního řádu. Přisouzených 26 367 Kč, ať již šlo o plnění kohokoli komukoli, bylo i v době minulé (v době platby) plněním bez právního důvodu.
14. S ohledem na uvedené se Ústavní soud omezuje toliko na konstatování, že neshledal okolnosti, které by učinily tuto bagatelní kauzu významnou co do ústavní roviny. Ústavní soud nezjistil žádné porušení stěžovatelčiných základních práv.
15. Ústavní stížnost tak mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v rozsahu napadajícím výrok II rozsudku krajského soudu odmítl jako návrh osoby zjevně neoprávněné a ve zbytku ji odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 17. prosince 2025
Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu