Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Miroslavy Duškové, proti postupu České advokátní komory ve věci žádosti ze dne 27. 8. 2019 "o osvobození od náhrady nákladů řízení, žádosti o osvobození od soudních oplatků a žádosti o náhradu nákladů a přidělení právního zastoupení", takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 14. 10. 2019, označenou též jako žaloba a oznámení, se stěžovatelka s tvrzením o porušení jejích práv ústavně zaručených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla České advokátní komoře uložena povinnost neprodleně rozhodnout - vyhovět - její žádosti ze dne 27. 8. 2019. Stěžovatelka dále navrhla, aby bylo rozhodnuto o tom, že nesprávným postupem České advokátní komory jí byla způsobena škoda a že za škodu a utrpěnou hmotnou i nehmotnou újmu jí náleží peněžité odškodnění.
Stěžovatelčinu stížnost nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpěla formálními a obsahovými nedostatky [§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "Ústavní soud")], zejména však stěžovatelka nebyla pro řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu).
Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se obrací na Ústavní soud s návrhy trpícími stejnými vadami opakovaně, přičemž byla opakovaně vyzývána k odstranění jejich vad a poučena o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (srov. např. výzvy ve věcech z poslední doby vedených pod sp. zn. III. ÚS 2791/19 ,
II. ÚS 2790/19 ,
IV. ÚS 2977/19 ,
II. ÚS 1357/19 a další). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelka byla řádně seznámena s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Stěžovatelka však i nadále volí postup, kterým nerespektuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, přestože z řady ústavních stížností z tohoto důvodu odmítnutých, které k Ústavnímu soudu podala (srov. např. usnesení ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 3078/19 ,
,
) jí musí být důsledky neodstranění vad návrhu zcela zřejmé.
V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce zásadu, že se na Ústavní soud nemůže obrátit jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v posuzovaném případě.
Za dané situace Ústavní soud shledal v posuzované věci důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. listopadu 2019
Milada Tomková v. r. soudkyně zpravodajka