Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Bytové družstvo X, zastoupeného JUDr. Janou Marečkovou, advokátkou se sídlem Ondříčkova 2167/16, Praha 3, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5. října 2023 č. j. 12 C 118/2022-109 ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. listopadu 2023 č. j. 12 C 118/2022-113, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. V návrhu na zahájení řízení doručeném Ústavnímu soudu dne 22. prosince 2023 navrhl stěžovatel postupem dle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zrušení v záhlaví označeného soudního rozhodnutí s tím, že jím mělo být zasaženo do jemu ústavně zaručených práv na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na ochranu vlastnického práva dle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí plyne, že stěžovatel byl v postavení žalovaného účastníkem civilního řízení o zaplacení peněžní částky 8 908 Kč s příslušenstvím, které proti ni zahájil Edgar Karásek (dále jen "vedlejší účastník"), který je družstevníkem - členem stěžovatele a zároveň nájemcem družstevního bytu ve vlastnictví stěžovatele. Vedlejší účastník se na stěžovateli domáhal zaplacení žalované částky z titulu povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení jakožto přeplatku za služby spojené s užíváním daného bytu v roce 2021.
Stěžovatel vůči vedlejšímu účastníkovi při vyúčtování služeb postupoval tak, že jej provedl tzv. náhradním způsobem dle § 6 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů. Hlavním sporným momentem mezi účastníky byla skutečnost, zdali vedlejší účastník stěžovateli během ledna 2022 umožnil v pronajatém bytě provést odečet spotřeby z měřáků teplé a studené vody a tepla z kalorimetrů či nikoli.
Stěžovatel tvrdil, že vedlejší účastník odečet znemožnil, vedlejší účastník tvrdil opak. Postup stěžovatele při přípravě vyúčtování vedlejší účastník rozporoval a vyúčtování reklamoval. Stěžovatel setrval na svém původním stanovisku, a proto se vedlejší účastník domáhal tvrzeného nároku soudní cestou. Obvodní soud pro Prahu 8 žalobě vedlejšího účastníka částečně co do částky 8 000 Kč s příslušenstvím vyhověl a uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení. Soud stručně řečeno dospěl k závěru, že institut tzv. vyúčtování náhradním způsobem má sankční povahu, z čehož plyne, že by měl využíván výjimečně a restriktivně, přičemž v předmětném sporu pro jeho použití nebyly v potřebné míře dány podmínky, neboť ačkoli k odečtu ve stěžovatelem stanovených termínech na místě samém - tj. přímo v bytě vedlejšího účastníka - opravdu nedošlo, vedlejší účastník o předání vstupních údajů nutných pro vyúčtování stěžovateli aktivně usiloval alternativní cestou.
3. Stěžovatel se v ústavní stížnosti dovolává výše uvedených ústavně garantovaných práv, polemizuje s výkladem shora zmíněného ustanovení § 6 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb., který provedl Obvodní soud pro Prahu 8 v napadeném rozhodnutí, a dále zpochybňuje i některá skutková zjištění tohoto soudu. Vůči nákladovému výroku napadeného rozhodnutí stěžovatel ničeho nenamítá.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost splňuje zákonné podmínky pro její projednání, neboť je podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je rovněž řádně zastoupen advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovateli zákon již další prostředky k ochraně práva neposkytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
5. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 91 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a řízení před Ústavním soudem není pokračováním řízení před obecnými soudy, nýbrž zvláštním a specializovaným řízením, jehož předmětem je posouzení, zdali v předchozím řízení nedošlo k zásahu do stěžovatelových základní práv a svobod zaručených mu ústavním pořádkem.
6. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to již z důvodu bagatelnosti věci.
7. V dané věci se stěžovatel domáhá ústavněprávního přezkumu rozhodnutí, jehož předmětem je uložení povinnosti k zaplacení částky s jistinou ve výši 8 000 Kč. V dané věci český právní řád stěžovateli nenabízí s ohledem na hodnotu peněžitého plnění ani odvolací přezkum, neboť předmětná částka činí spor z kvantitativního hlediska sporem jednoznačně bagatelním, který nevyžaduje víceinstanční projednání před obecnými soudy (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Toto východisko je pak tím spíše platné i v řízení před Ústavním soudem a již z tohoto důvodu by plnohodnotný meritorní přezkum a případný kasační zásah Ústavního soudu mohl být opodstatněn jen v případě vskutku excesivního rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8, které by přivozovalo (posuzováno kvalitativně) zřetelný zásah do některého z ústavně garantovaných základní práv a svobod stěžovatele [k problematice bagatelních sporů a rozlišování tzv. kvantitativních a kvalitativních hledisek viz např. nález ze dne 19.
ledna 2016 sp. zn. III. ÚS 2018/15
(N 11/80 SbNU 139)]. Jinými slovy řečeno by při zohlednění kvalitativního hlediska případu muselo dojít k situaci, kdy se vady napadeného rozhodnutí jejich intenzitou a účinky dotýkají samotné podstaty a smyslu určitého, stěžovateli ústavně garantovaného, práva. V konkrétních poměrech posuzovaného sporu, v němž Obvodní soud pro Prahu 8 - také při aplikaci sníženého standardu odůvodnění soudních rozhodnutí ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. - v napadeném rozhodnutí srozumitelně popsal své skutkové závěry, které se nejeví jakkoli extrémně, rozumně vyložil právní posouzení věci a v samotném závěru napadeného rozhodnutí dostatečně přesvědčivě odůvodnil způsob kalkulace výše přiznané částky, má Ústavní soud za to, že potřebný kvalitativní aspekt věci naplněn není a ani být naplněn nemůže. Na daném skutkovém a právním půdorysu a při zohlednění hodnotového parametru sporu se namítanou problematikou Ústavní soud nezabývá - jde o drobný majetkový spor bez zvláštní ústavní dimenze.
8. Z uvedeného důvodu proto Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. března 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu