Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Michala Maglii, zastoupeného Mgr. Michalem Burešem, advokátem, se sídlem Bělehradská 1042/14, 360 01 Karlovy Vary, směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. září 2016, č. j. 21 Cdo 508/2016-209, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Žalobce (stěžovatel) se žalobou podanou u Okresního soudu v Českých Budějovicích domáhal proti žalované (Mgr. Štěpánka Augustinová) určení, že je vůči němu právně neúčinná darovací smlouva uzavřená dne 17. dubna 2013 mezi žalobcovým dlužníkem (insolvenční správce Ing. Štěpán Bláha) a žalovanou k nemovitostem v rozsudku blíže specifikovaným. Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 29. května 2015, č. j. 21 C 287/2013-130, žalobu zamítl a jeho zamítavé rozhodnutí bylo následně potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. října 2015, č. j. 8 Co 1541/2015-159. Soudy dospěly k závěru, že není možné postihnout osobní majetek insolvenčního správce a není tedy ani možné právní úkony, kterými insolvenční správce disponuje se svým majetkem, považovat za úkony, které by zkracovaly uspokojení pohledávky věřitele.
3. Následné dovolání žalobce bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 8. září 2016, č. j. 21 Cdo 508/2016-209, zamítnuto, když Nejvyšší soud shledal, že je sice přípustné pro vyřešení právní otázky, zda lze ve smyslu § 42a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obč. zák.") odporovat právnímu úkonu dlužníka, kterým nakládal se "svým osobním" majetkem, bylo-li by jím zkráceno uspokojení pohledávky, která byla věřiteli přiznána proti dlužníku "jako insolvenčnímu správci", avšak následně dospěl k závěru, že je neopodstatněné.
Nejvyšší soud mj. odkázal na dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 2225/2008, v kterém bylo judikováno, že na základě exekučního titulu získaného proti příslušné osobě ve sporu, v němž vystupovala jako správce konkursní podstaty konkrétního úpadce (z titulu výkonu této funkce), nemůže být výkonem rozhodnutí nebo exekucí nikdy postižen osobní majetek této osoby. Tyto závěry se dle názoru Nejvyššího soudu uplatní i v poměrech insolvenčního zákona. V rozhodnutí o dovolání byla zvážena i argumentace stěžovatele týkající se § 39 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, avšak Nejvyšší soud zde vysvětlil, že otázky týkající se této problematiky není možné řešit v nyní projednávané věci.
Pokud bylo pravomocným rozsudkem (viz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. listopadu 2014, č. j. 13 Cm 1888/2012-281) rozhodnuto, že Ing. Štěpán Bláha je povinen uspokojit stěžovatelovu pohledávku "jako insolvenční správce dlužníka PIVOVAR EGGENBERG, a. s.", bylo tím v projednávané věci závazně stanoveno, že pohledávka má být uhrazena z majetkové podstaty dlužníka a nikoliv z osobního majetku Ing. Štěpána Bláhy.
6. Ústavní soud předně podotýká, že se obsahově téměř totožnou ústavní stížností téhož stěžovatele podanou rovněž v rámci řízení o určení neúčinnosti darovací smlouvy (ovšem ve vztahu k jiné žalované) zabýval ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 4133/16 , kde dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti. Od závěrů obsažených v usnesení ze dne 21. března 2017 sp. zn. II. ÚS 4133/16 nemá Ústavní soud důvod se odchylovat ani v nyní projednávané věci, a proto na uvedené rozhodnutí nyní odkazuje a pouze stručně shrnuje jeho nosné důvody.
7. Ve vztahu i k nyní posuzované ústavní stížnosti je třeba uvést, že její podstatou je toliko nesouhlas stěžovatele s výsledkem rozhodovací činnosti obecných soudů, zejména pak se závěrem obecných soudů o nemožnosti uspokojit pohledávku přiznanou stěžovateli rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. listopadu 2014, č. j. 13 Cm 1888/2012-281, z osobního majetku Ing. Štěpána Bláhy.
8. Obecné soudy se ovšem s možností uspokojení předmětné pohledávky z osobního majetku Ing. Bláhy řádně vypořádaly, přičemž postupovaly v souladu s platnou judikaturou. Právní závěry soudů pak nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, jsou ústavně konformní a v souladu s dobrými mravy a jejich uplatnění nepředstavuje zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv stěžovatele.
9. Rovněž odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu považuje Ústavní soud za řádné, když se v něm tento soud vypořádal se všemi relevantními námitkami. Jestliže stěžovatel vytýká Nejvyššímu soudu, že se ve svém rozhodnutí nevypořádal s jeho argumentací týkající se možnosti požadovat úhradu nákladů právního zastoupení poskytnutých advokátem ve prospěch insolvenčního správce v souvislosti s výkonem jeho funkce z osobního majetku tohoto správce, poukazuje Ústavní soud (shodně jako Nejvyšší soud) na skutečnost, že tyto námitky měly být uplatněny zejména v nalézacím řízení, kterým se stěžovatel domáhal úhrady předmětné pohledávky a nikoliv nyní v řízení o vyslovení neúčinnosti darovací smlouvy.
Úkolem soudů v řízení, jehož výsledky jsou napadány ústavní stížností v dané věci, bylo zejména posoudit, zda stěžovateli svědčí vymahatelná pohledávka vůči účastníkovi darovacích smluv, kterým odporoval. Jak plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2001 sp. zn. 21 Cdo 2285/2000, vymahatelnou pohledávkou se ve smyslu § 42a odst. 1 obč. zák. rozumí taková pohledávka, která byla věřiteli přiznána vykonatelným rozhodnutím nebo jiným titulem, podle kterého lze nařídit výkon rozhodnutí (exekuci).
Nelze vytýkat Nejvyššímu soudu skutečnost, že se v řízení, které je svou podstatou blízké výkonu rozhodnutí, nezabýval opětovně podstatou pohledávky a osobou dlužníka této pohledávky, když rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. listopadu 2014, č. j. 13 Cm 1888/2012-281, byla stěžovateli přiznána pohledávka vůči dlužníkovi Ing. Štěpánu Bláhovi, insolvenčnímu správci úpadce PIVOVAR EGGENBERG, a. s., čímž bylo závazně stanoveno, že má být uspokojena z konkursní podstaty a nikoliv z osobního majetku Ing.
Štěpána Bláhy.
10. Ze shora uvedených důvodů tedy Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatele a posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji usnesením mimo ústní jednání odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. května 2017
Jiří Zemánek, v. r. předseda senátu