Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Michala Březiny, bez právního zastoupení, proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. KSLB 86 INS 4450/2023-B-23 ze dne 18. listopadu 2025 a č. j. KSLB 86 INS 4450/2023-B-19 ze dne 4. listopadu 2025 a nezákonnému zásahu tohoto soudu, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se domáhá, aby Ústavní soud konstatoval, že Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci porušil základní práva stěžovatele, dále aby zrušil napadená rozhodnutí, uložil krajskému soudu povinnost neprodleně postoupit odvolání stěžovatele Vrchnímu soudu v Praze a zajistil ukončení insolvenčního řízení a vrácení částky stržené nad rámec zákonných 60 %.
2. Napadeným usnesením ze dne 4. listopadu 2025 krajský soud zamítl návrh dlužníka na osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Usnesením ze dne 18. listopadu 2025 krajský soud doplnil usnesení ze 4. listopadu 2025 o výrok ve znění: Návrh dlužníka na vydání rozhodnutí o splnění oddlužení se zamítá.
3. Proti usnesením podal stěžovatel odvolání. Souběžně proti nim podal i ústavní stížnost.
4. V odvolání stejně jako v ústavní stížnosti namítá, že splnil zákonnou podmínku pro oddlužení, když uhradil (více než) 60 % nezajištěných pohledávek. Insolvenční řízení přesto není skončeno a stěžovateli jsou strhávány další částky ze mzdy. Krajský soud pochybil, nepostoupil-li předchozí dvě odvolání stěžovatele (z 13. října 2025 a 6. listopadu 2025) vrchnímu soudu, čímž záměrně protahuje řízení a omezuje přístup stěžovatele k soudu.
5. Ústavní soud zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
6. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). Podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem než ústavní stížností musí být zachována i u "jiného zásahu".
7. Domáhá-li se stěžovatel zrušení napadených rozhodnutí krajského soudu, musí nejprve vyčerpat řádné a mimořádné opravné prostředky. Z podání stěžovatele je zřejmé, že rozhodnutí napadl odvoláními, o nich doposud nebylo rozhodnuto. Stížnost je tak v tomto rozsahu nepřípustná minimálně pro předčasnost.
8. Brojí-li stěžovatel proti nezákonnému zásahu, který spatřuje v nečinnosti krajského soudu spočívající v nepostoupení odvolání, a domáhá-li se odstranění následků takového zásahu, má na ochranu svých práv k dispozici návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích. Tento procesní prostředek doposud nevyužil, respektive z ničeho neplyne, že by jej využil - v ústavní stížnosti zmiňuje pouze stížnost na napadaný postup. Stěžovatel řádně nevyčerpal procesní prostředky k ochraně svých práv před zásahem, a ústavní stížnost směřující proti zásahu je již proto nepřípustná.
9. Ústavní soud neshledal ani splnění výjimečných předpokladů přijetí ústavní stížnosti vymezených v § 75 odst. 2 téhož zákona, na které stěžovatel ostatně ani nepoukazuje.
10. Žádá-li stěžovatel, aby Ústavní soud zajistil ukončení insolvenčního řízení a vrácení částky stržené nad rámec zákonných 60 %, není k tomu Ústavní soud příslušný.
11. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené závěry o nepřípustnosti ústavní stížnosti a o absenci své příslušnosti již pro nadbytečnost nevyzýval stěžovatele k odstranění vady podání spočívající v nedostatku právního zastoupení.
12. Na okraj Ústavní soud podotýká, že v bodě 12 napadeného usnesení ze 4. listopadu 2025, které je dostupné v insolvenčním rejstříku ve věci stěžovatelova oddlužení (oddíl B, položka 19) krajský soud vysvětlil, že k "odvolání" stěžovatele z 13. října 2025 (oddíl B, položka 18) nepřihlížel, protože odvolání proti přípisu soudu není možné (je možné podat odvolání až proti usnesení o zamítnutí návrhu na osvobození od placení pohledávek, což stěžovatel učinil).
13. Jde-li o druhé odvolání z 6. listopadu 2025 (oddíl B, položka 20), plyne z insolvenčního rejstříku, že je krajský soud vrchnímu soudu předložil 10. listopadu 2025 a ten je převzal (oddíl B, položka 21 a 22). O tomto odvolání dosud nebylo rozhodnuto. To platí i ohledně odvolání proti usnesení ze dne 18. listopadu 2025 (oddíl B, položka 24), které stěžovatel podal týž den jako ústavní stížnost.
14. Ústavní soud tak ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl z části jako návrh nepřípustný [podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu] a z části pro svou nepříslušnost [§ 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 25. listopadu 2025
Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka