Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Martina Smolka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. K., t. č. ve Vazební věznici v Liberci, zastoupeného Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem, sídlem Kadaňská 3550/39, Chomutov, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 55 To 313/2025-50 ze dne 26. 8. 2025, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného soudního rozhodnutí.
2. Napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "stížnostní soud") bylo zrušeno usnesení Okresního soudu v Liberci č. j. 0 Nt 26027/2025-31 ze dne 4. 8. 2025 (dále jen "okresní soud") a rozhodnuto tak, že se stěžovatel ponechává ve vazbě, neboť nadále trvá důvod vazby dle § 67 písm. c) trestního řádu. Dále rozhodl, že písemný slib stěžovatele se nepřijímá a vazba stěžovatele se nenahrazuje dohledem probačního úředníka.
3. Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1, odst. 2 a odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na řádný a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, práva na respektování rodinného a soukromého života podle čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a práva na účinné opravné prostředky podle čl. 13 Úmluvy. K tomu mělo podle stěžovatele dojít tím, že stížnostní soud zrušil usnesení okresního soudu a rozhodl tak, že se stěžovatel ponechává ve vazbě i přes zjevnou absenci vazebního důvodu.
4. Specificky stěžovatel brojí proti odůvodnění předstižné vazby a proti rozhodnutí, že písemný slib stěžovatele se nepřijímá a účelu vazby nelze dosáhnout dohledem probačního úředníka.
5. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zejména zpochybňuje závěry stížnostního soudu, podle nichž u něj nadále přetrvává důvodné podezření z pokračování v závažné drogové trestné činnosti. Má za to, že stížnostní soud nedostatečně zohlednil jím předložený příslib zaměstnání po případném propuštění z vazby, a napadené usnesení proto považuje za nepřezkoumatelné, jelikož z něj nevyplývá, jaké konkrétní předpoklady by musely být splněny k jeho propuštění. Tímto postupem měl stížnostní soud podle stěžovatele rovněž porušit zásadu presumpce neviny, neboť jeho rozhodnutí fakticky vyjadřuje "konečný ortel ve vztahu ke skutku, který je mu kladen za vinu."
6. Stěžovatel dále odmítá závěr stížnostního soudu o jeho údajném sklonu ke konspirativnímu jednání, které má spočívat ve využívání bankovních účtů jeho dětí za účelem vyhnutí se následkům exekučních řízení. Konečně namítá, že usnesení stížnostního soudu je formulováno příliš obecně, aniž by se tento soud podrobně zabýval splněním jednotlivých podmínek trvání vazby.
7. Ústavní soud shledal v této věci naplnění procesních předpokladů ústavní stížnosti. Ústavní stížnost totiž byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a zároveň se jedná o návrh přípustný.
8. Ústavní soud proto dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
9. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní rozměr. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
10. Ústavní soud opakovaně judikuje, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pravděpodobnosti - nikoli jistoty - jde-li o důsledky, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, pro další vývoj řízení (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2663/23
ze dne 18. 10. 2023 či usnesení
sp. zn. II. ÚS 3301/19
ze dne 14. 11. 2019).
11. Ústavní soud ve svých rozhodnutích mnohokrát zdůraznil nutnost restriktivní interpretace důvodů vazby, neboť vazba má závažné negativní sociální a psychologické důsledky. Vazba izoluje obviněného od jeho rodinného a sociálního prostředí a může nepřímo fakticky sloužit i jako prostředek nátlaku na obviněného, aby se dosáhlo jeho doznání (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 6/10
ze dne 20. 4. 2010). Z toho plyne též požadavek přísné proporcionality ve vztahu ke sledovanému cíli. Přesto je věcí především obecných soudů posuzovat, zda je vazba v konkrétní věci opatřením nezbytným k dosažení účelu trestního řízení, a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků orgány činnými v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Do příslušných úvah a rozhodnutí jimi podložených je Ústavní soud s ohledem na respektování svého postavení v ústavním systému oprávněn zasáhnout v zásadě jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (srov. čl. 8 odst. 2 a odst. 5 Listiny) buď vůbec, nebo jsou-li tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby ve zjevném rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3107/23
ze dne 7. 12. 2023). Na rozhodnutí o vazbě se vztahují obecné požadavky na soudní rozhodnutí, zejména požadavky náležitého odůvodnění a zákazu libovůle, které lze dovodit z práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a z principu demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy (viz nález sp. zn. III. ÚS 2498/23
ze dne 29. 11. 2023).
12. Při hodnocení opodstatněnosti předstižné vazby musí soudy vážit veškeré okolnosti, které by mohly odůvodnit omezení osobní svobody za účelem neopakování trestné činnosti. Existence tohoto vazebního důvodu je závislá mj. na osobním postoji stěžovatele, jeho sklonech, návycích, na jeho aktuálním zdravotním stavu, rodinném zázemí nebo na prostředí, v němž se stěžovatel pohybuje (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 3635/17
ze dne 13. 2. 2018).
13. Ústavní soud neshledal důvod přisvědčit stěžovateli v jeho námitkách směřujících proti hodnocení relevantních skutečností stížnostním soudem ani proti z nich vyvozeným právním závěrům. Stížnostní soud dostatečně odůvodnil, proč nepovažoval předložený příslib zaměstnání po propuštění z vazby za okolnost, která by mohla významně oslabit nadále trvající důvod předstižné vazby (bod 8 napadeného usnesení). Stejně jako neshledal, že by v mezidobí došlo k jakémukoli důkaznímu oslabení důvodného podezření ze spáchání trestné činnosti, které je stěžovateli kladeno za vinu (bod 8 napadeného usnesení).
14. Ústavní soud rovněž konstatuje, že obecné soudy nedospěly k závěru o podstatné změně prostředí, v němž by se stěžovatel po případném propuštění z vazby pohyboval (bod 10 napadeného usnesení).
15. Ústavní soud konečně nemá ústavněprávních námitek ani proti právnímu názoru stížnostního soudu, když s ohledem na skutkový stav nepovažoval za možné nahradit vazbu písemným slibem stěžovatele nebo dohledem probačního úředníka. Této otázce se stížnostní soud věnoval dostatečně (bod 10 napadeného usnesení). Za situace, kdy Ústavní soud akceptuje argumenty stran důvodů předstižné vazby, je jejich odůvodnění z ústavněprávních hledisek akceptovatelné.
16. Ústavní soud proto uzavírá, že stížnostní soud svým rozhodnutím neporušil žádné z tvrzených základních práv stěžovatele. S ohledem na uvedené odmítl Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. prosince 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu