Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 345/97
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti E.C., E.C. a D.C., zastoupeni advokátem JUDr. J.H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.7. 1997, č.j. 4 To 344/97-259 a rovněž proti postupu orgánů činných v trestním řízení ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 55/97, t akt o : Ústavní stížnost se odmítá.
Soudce zpravodaj podle ustanovení § 43 odst.1 písm. c) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Stěžovatelé se podanou ústavní stížností, kterou ústavní soud obdržel dne 17.9. 1997 domáhají toho, aby Ústavní soud nálezem : 1) zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.7. 1997, sp. zn. 4 To 344/97, 2) rozhodl tak, že postupem orgánů činných v trestním řízení, včetně rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 22.5. 1997, sp. zn. 3 T 55/97, a napadeného usnesení byla porušena základní lidská práva a svobody, 3) odložil vykonavatelnost obou rozhodnutí obecných soudů. Navrhovatelé tvrdí, že napadenými rozhodnutími, a to jak soudu I. instance tak i soudu odvolacího byla porušena lidská práva a svobody zaručené Listinou 1
II.ÚS 345/97 základních práv a svobod (č1.38 odst.2, č1.39, č1.40 odst.2), dále č1.14 odst.1,2, 3 písm.d), e) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jakož i č1.6 odst.1,2,3 písm. d), e) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Porušení shora uvedených práv a svobod spatřují navrhovatelé v tom, že orgány činné v trestním řízení nedostatečně zjistily skutkový stav, nevzaly v úvahu důkazy svědčící ve prospěch obžalovaných a když takové důkazy hodnotily, pak jim přikládaly menší váhu než důkazům přitěžujícím. Soudy obou stupňů se podle tvrzení stěžovatelů dostatečně nevypořádaly s rozpory mezi svědeckými výpověďmi svědčícími v neprospěch stěžovatelů.
V provedeném trestním řízení bylo zjištění skutkového stavu nedostatečné a neúplné, zejména také z toho důvodu, jak uvádí navrhovatelé, že oba soudy považovaly svědecké výpovědi, svědčící ve prospěch stěžovatelů, za nevěrohodné jen proto, že tito svědkové byli v příbuzenském poměru či zaměstnavatelském nebo jemu obdobném poměru ke stěžovatelům. Z napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě soudce zpravodaj zjistil, že odvolání stěžovatelů (dříve obžalovaných) bylo odvolacím soudem zamítnuto.
Odvolací soud konstatoval, že rozsudkem Okresního soudu v Šumperku byli všichni stěžovatelé uznáni v bodě ad 1) vinnými trestným činem vydírání podle § 235 odst.1,2 písm.b) tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst.1 zák.č. 290/1993 Sb., v bodě ad 2) stěžovatele E.C. staršího vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák. a stěžovatele E.C. mladšího a D.C. v bodě ad 3) trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst.1 tr. zák. 2
II.ÚS 345/97
Z napadeného usnesení je pak zřejmé, že důvody podaného odvolání jsou v podstatě identické s odůvodněním podané ústavní stížnosti a je tedy zřejmé, že se odvolací soud námitkami stěžovatelů v odvolacím řízení zabýval.
Soudce zpravodaj zdůrazňuje, že Ústavní soud není dalším,, odvolacím soudem" v systému obecných soudů ČR a nemůže tedy těmto soudům nařizovat, které z provedených důkazů mají hodnotit, a to jak jednotlivě tak i v jejich vzájemných souvislostech a jaké právní závěry mají z provedeného dokazování vyvozovat.Takovýto postup by znamenal neoprávněné zasahování do zásady nezávislosti a nestrannosti těchto soudů. Stěžovateli tvrzené porušení základních práv a svobod spočívá pouze v odlišném hodnocení skutkových a právních závěrů obou soudů.
Rozdílný názor stěžovatelů na postup obecných soudů neznamená, že tyto soudy porušily obecné zásady trestního řízení, pokud ze zjištěného skutkového stavu vyvodily jiné souvislosti než které tvrdí stěžovatelé. Pokud se obhajobě nepodařilo prokázat tvrzení svědků obhajoby, nelze to považovat za porušení základních lidských práv a svobod zaručených ústavou a Listinou základních práv a svobod , včetně navazujících mezinárodních smluv. Soudce zpravodaj neshledal v posuzované věci žádné porušení shora namítaných práv a svobod a podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Pokud se týká návrhu stěžovatelů na odložení vykonatelnosti napadeného usnesení podle § 79 odst.2 zák.č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tento návrh sleduje způsob vyřízení ústavní stížnosti a bylo tedy nutno jej rovněž odmítnout.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu V Brně dne 5.1. 1998