K rozhodování soudu o vazbě
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně a soudců ve věci podané ústavní stížnosti D. N. V., za účasti účastníka řízení Městského soudu v Praze, zastoupeného JUDr. J. Ť., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18.10. 1996, sp. zn. 44 To 1371/96, t a k t o :
44 To 1371/96 ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25.8. 1996, sp. zn. 6 Nt 347/96, se z r u š u j í .
soudu v Praze ze dne 18.10.1996, sp. zn. 44 To 1371/96, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25.8. 1996, sp. zn. 6 Nt 347/96, se z a s t a v u j e .
O d ů v o d n ě n í :
Dne 15.12. 1996 obdržel Ústavní soud stížnost navrhovatele učiněnou telegraficky. Toto podání bylo dne 20.12. 1996 ( převzato k poštovní přepravě dne 18.12. 1996) doplněno písemným podáním, ve kterém stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud 1) zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25.8. 1996, sp. zn. 6 Nt 347/96 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18.10. 1996, sp. zn. 44 To 1371/96 a 2) odložil vykonatelnost napadených usnesení jak Obvodního soudu pro Prahu 6, tak i Městského soudu v Praze Návrh odůvodňuje stěžovatel tím, že shora citovanými usneseními obecných soudů byla porušena lidská práva a svobody zakotvené v čl.8 odst.3 a 5, čl. 36 odst.1 a čl.37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ( dále jen "Listina").
Nezákonný postup Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu v Praze stěžovatel spatřuje jednak v tom, že jednoznačně nebyly splněny zákonné podmínky, za kterých může být vazba uvalena, a jednak příslušné orgány činné v trestním řízení nezvolily při rozhodování o vazbě správný procesní postup. Konkrétně stěžovatel namítá : V době rozhodování o vazbě neexistovaly konkrétní skutečnosti odůvodňující obavu z následků uvedených v § 67 písm.a),b tr. řádu. Skutečnosti odůvodňující vazbu byly zjišťovány procesně neúčinným způsobem, tj. příslušné informace nebyly zjišťovány procesní formou jako důkazy příslušného druhu.
Listina ( čl.8 odst.3) i trestní řád (§ 77) ukládají, aby zadržená osoba byla před rozhodnutím o vazbě vyslechnuta : tato podmínka nebyla splněna. Obviněný (stěžovatel) je cizinec, který neovládá jazyk, ve kterém se vede jednání, a jako takový má nárok na tlumočníka ( čl.7 odst.4 Listiny). Tento nárok mu orgány činné v trestním řízení neumožnily realizovat. Městský soud v Praze ve svém vyjádření podle § 42 odst.3 zák.č. 182/1993 Sb. uvedl, že v daném případě byly splněny podmínky, za kterých může být vazba uvalena, stejně jako byl zvolen vhodný procesní postup příslušných orgánů.
K námitce uplatněné v ústavní stížnosti a poukazující na porušení Listiny zabezpečující nárok na tlumočníka Městský soud v Praze uvedl, že k zásadnímu zkrácení práva obviněného nedošlo proto, že obviněný má v České republice povolen trvalý pobyt a že je zde s rodinou a navíc obviněný uvedenou námitku neuplatnil ve své stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby. Městský soud v Praze zdůraznil, že v době rozhodnutí o vzetí do vazby zpravidla nejsou shromážděny důkazy, které lze použít v řízení před soudem, rozhodnutí o vzetí do vazby je zpravidla činěno na počátku trestního řízení a vychází především z poznatků policie učiněných postupem podle § 158 odst.3,4 tr.
ř. V průběhu dalšího řízení je pak teprve možné zjišťovat skutečný stav věci, což je rozhodující pro podstatu věci.
Po přezkoumání spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že v daném případě byla ústavní stížnost podána oprávněně a že je proto třeba podané ústavní stížnosti vyhovět. Podstatnou váhu má skutečnost, že v dané kauze (trestní stíhání obviněného-stěžovatele) rozhodoval již jednou Ústavní soud, který rozhodl dne 22.5. 1997 svým nálezem, sp. zn. III.ÚS 287/96 tak, že zrušil příkaz k domovní prohlídce vydaný Obvodním soudem pro Prahu 6 vůči obviněnému - stěžovateli. Na podkladě nezákonně vydaného příkazu k domovní prohlídce byla provedena domovní prohlídka a byly zjištěny a zajištěny důkazy použité k trestnímu stíhání stěžovatele.
Ústavní soud, který citovaný příkaz k domovní prohlídce zrušil, konstatoval, že příkaz byl vadný jednak v tom, že osoba, proti které příkaz směřoval, nebyla v příkazu řádně označena, dále v tom, že nebyl řádně označen policejní orgán, který příkaz k domovní prohlídce následně realizoval, a navíc příkaz k domovní prohlídce nebyl podepsán příslušným soudcem. Pokud jde o samotný průběh domovní prohlídky Ústavní soud konstatoval, že se zadrženým - stěžovatelem bylo zacházeno ponižujícím způsobem a nebylo mu umožněno uplatnit ústavně zaručené právo na tlumočníka.
V podrobnostech lze odkázat na citovaný nález.
Podle čl.8 odst.5 Listiny nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. Základní podmínkou pro vzetí obviněného do vazby je, že jde o osobu obviněnou, tj. osobu, které bylo podle § 160 odst.1 tr.ř. sděleno obvinění. Nedostatkem platné právní úpravy je okolnost, že soud při rozhodování o vazbě podle § 68 tr.ř. stejně jako nadřízený soud rozhodující o stížnosti proti rozhodnutí o vazbě [ § 74 odst.1, § 146 odst.2 písm.c) tr.ř. ] přezkoumává v přípravném řízení pouze důvodnost vazby, nikoliv však důvodnost trestního stíhání. Soud, když při rozhodování o vazbě zjistí, že trestní stíhání obviněného je nedůvodné, nemůže zastavit trestní stíhání ani dát závazný pokyn pro další postup v přípravném řízení. Důsledky plynoucí ze závěru soudu, že obvinění není důvodné, se však mohou a mají bezprostředně projevit pouze v tom, že obviněný bude propuštěn na svobodu (je-li ve vazbě), anebo tím, že do vazby nebude vzat (není-li ve vazbě).
Ze shora uvedeného pro posuzovanou ústavní stížnost vyplývá: V daném případě nebyla splněna základní podmínka pro rozhodnutí o vazbě v tom, že by trestní stíhání stěžovatele bylo provedeno řádným procesním postupem. Trestní stíhání obviněného - stěžovatele se v daném případě opírá o nezákonné opatření důkazů, protože domovní prohlídka, kterou byly důkazy vyhledány a opatřeny, byla vykonána na základě příkazu k provedení domovní prohlídky, který byl Ústavním soudem zrušen jako protiústavní. Orgán činný v trestním řízení získal tedy důkazy způsobem hrubě odporujícím trestnímu řádu, a sice neoprávněným zásahem do domovní svobody.
Takový postup je v rozporu s článkem 12 Listiny, jak již jednou konstatoval Ústavní soud. Z toho vyplývá, že důkaz získaný na základě neoprávněného zásahu do domovní svobody musí být procesně neúčinným. Procesní vada, která se seběhla při dokazování, měla vést Obvodní soud pro Prahu 6 k tomu, aby v dané chvíli a dané situaci stěžovatele do vazby nevzal a Městský soud v Praze k tomu, aby obviněného - stěžovatele z vazby propustil. Stěží může obstát rozhodnutí o vazbě, které bylo učiněno na základě zásahu označeného Ústavním soudem za protiústavní.
Tuto okolnost považuje Ústavní soud za stěžejní pro rozhodnutí o podané ústavní stížnosti.
Ostatní námitky uplatněné v ústavní stížnosti, tj. že zadržená osoba nebyla vyslechnuta, že chyběly konkrétní skutečnosti odůvodňující obavu z následků uvedených v § 67 písm.a),b),c) tr.ř. (chyběly konkrétní důvody vazby), že obviněný nemohl využít ústavního práva na zajištění tlumočníka, považuje rovněž Ústavní soud za správné a odůvodněné. V podrobnostech je možné odkázat buď na podanou ústavní stížnost, nebo na již citovaný nález Ústavního soudu, sp. zn.
. Ze spisového materiálu vyplývá, že rozhodnutí o vazbě je založeno převážně na dohadech a hypotetických soudech, o čemž svědčí i způsob, jakým jsou napadená rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu v Praze odůvodněna. Za skutečnost odůvodňující nařízení vazby se považuje jen určitá situace ve vztahu k povaze činu či k osobě obviněného. Obviněný je občanem Vietnamské republiky, tato okolnost však sama o sobě vytváří pouze abstraktní možné nebezpečí, nikoli konkrétní skutkově podloženou hrozbu, jež má být vazbou odstraněna.
K názoru Městského soudu v Praze, že rozhodnutí o vazbě je třeba učinit v časové tísni a že je takové rozhodnutí zpravidla uskutečněno na základě poznatků, které nelze použít jako důkazy v trestním řízení, je třeba konstatovat, že tento právní náhled Městského soudu v Praze není správný. Trestní řád nedává přímou odpověď na otázku, jakým způsobem mají být skutečnosti odůvodňující vazbu zjišťovány. Materiály tohoto druhu mohou být a v praxi také často jsou mimoprocesní povahy. Samotné operativní či obdobné poznatky však nařízení vazby dostatečně odůvodňovat nemohou. Zásadně je třeba, aby tyto výchozí informace byly ověřeny a fixovány procesní formou, tj. jako důkazy příslušného druhu. Je tomu tak proto, že usnesení o nařízení vazby se musí opírat o důkazy, které ji opodstatňují. Tak tomu v posuzovaném případě nebylo.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud shledal, že usnesením soudů obou stupňů došlo k porušení čl.8 odst.2,3 a 5 a čl. 37 odst.4 Listiny, a proto rozhodl tak, jak je ve výroku nálezu uvedeno.
Pokud se týká návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, vzal v této části stížnosti právní zástupce stěžovatele své podání zpět, což bylo usnesením Ústavního soudu schváleno a po částečném zpětvzetí návrhu bylo řízení o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle § 77 zák.č. 182/1993 Sb. zastaveno.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 10.prosince 1997
USPrnPP
Právo na právní pomoc a tlumočníka