II.ÚS 348/26 ze dne 2. 3. 2026
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele M. Ch., t. č. ve Věznici Plzeň, ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 7 To 432/2025 a u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 6 Nt 24001/2024, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Teplicích, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 6. 2. 2026 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele označené jako "Blanketní ústavní stížnost", které však nesplňuje formální náležitosti ústavní stížnosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť není sepsáno advokátem, není k němu přiložena plná moc pro zastupování v řízení před Ústavním soudem, nejsou přiložena napadená rozhodnutí a chybí v něm jakákoli ústavněprávní argumentace k údajnému konkrétnímu porušení základních práv a svobod stěžovatele (srov. § 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 34 a § 72 odst. 2, 6 zákona o Ústavním soudu).
2. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se v minulosti již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi, přičemž v řízení o nich byl opakovaně poučován o zákonných požadavcích kladených na ústavní stížnost (s upozorněním, že podmínka právního zastoupení musí být splněna již v době podání návrhu), a to včetně poučení, že neodstranění vad ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod
sp. zn. II. ÚS 160/22
,
III. ÚS 2114/22
,
I. ÚS 2356/22
, naposledy ve věci vedené pod
sp. zn. II. ÚS 1329/25
). Stěžovatel však nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem opakovaně poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem.
3. Za dané situace je zjevné, že stěžovatel byl v minulosti dostatečně seznámen s požadavky na zahájení řízení před Ústavním soudem a další výzvu k odstranění vad lze proto považovat za nadbytečnou. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli znovu v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo opakovaně v předchozích případech. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
4. Ústavní soud proto postupoval podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti ji soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. března 2026
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj