Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Martinem Smolkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 22 As 135/2025-22 ze dne 18. 9. 2025, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní soud obdržel dne 26. 11. 2025 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, kterým stěžovatelka brojí proti v záhlaví označenému rozhodnutí. Stěžovatelka v návrhu výslovně uvádí, že požádala dne 13. 11. 2025 Českou advokátní komoru o určení advokáta pro řízení o ústavní stížnosti. Zároveň Ústavní soud požádala o stanovení lhůty k odstranění vady povinného zastoupení do doby, než bude o její žádosti o určení advokáta rozhodnuto.
2. Návrh stěžovatelky není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků [zejm. § 30 a § 34 ve spojení s § 72 zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatelka především není pro řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2 téhož zákona).
3. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce pravidlo, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Proto není nutné trvat na tom, aby se stěžovatelce dostalo vždy nového a stále stejného poučení - naopak by se jednalo o samoúčelný formalismus.
4. V nyní posuzovaném případě není pochyb o tom, že náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti se stěžovatelce dostalo opakovaně v řadě řízení (kupříkladu ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 3891/17
). Celkem již stěžovatelka podala zhruba 200 ústavních stížností, z nichž velká většina byla odmítnuta právě pro neodstranění vady spočívající v absenci právního zastoupení. Byť tedy stěžovatelka podala mnoho ústavních stížností trpících stejnou vadou a byla o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučena, znovu podala návrh, aniž by byla zastoupena advokátem.
5. Pro neefektivnost dalšího poučování soudce zpravodaj návrh odmítl na základě přiměřené aplikace § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. prosince 2025
Martin Smolek v. r.
soudce zpravodaj