Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu Jána Krišici, podanému proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 2987/2016-248, takto: Návrh se odmítá.
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 24. 10. 2016 se navrhovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Nejvyššího soudu.
Podání navrhovatele, označené jako ústavní stížnost, není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních a obsahových nedostatků a navrhovatel není pro řízení zastoupen advokátem (§ 34, § 72, § 30, § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené soudem.
Ústavní soud je však přesvědčen o tom, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se již tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
Tak se stalo i v nyní projednávaném případě. Stěžovatel byl totiž v minulosti již mnohokrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a byl řádně poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (např. v řízeních sp. zn. IV. ÚS 3677/12 ,
III. ÚS 495/12 ,
IV. ÚS 3970/11 ,
IV. ÚS 495/12 či
IV. ÚS 2552/12 , a v dalších, řádově desítkách případů). Ústavní soud tak nemá pochybnost o tom, že stěžovatel byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. října 2016
Vojtěch Šimíček v. r. soudce zpravodaj