Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatelky Lenky Baštové, bez právního zastoupení, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2025, č. j. 70 Co 164/2025-57, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Mgr. Ivany Zelenkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, Okresní soud ve Znojmě ("okresní soud") rozsudkem pro uznání ze dne 17. 4. 2025, č. j. 12 C 69/2025-25, uložil žalované stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 21 499,28 Kč s příslušenstvím.
2. K odvolání stěžovatelky ve věci rozhodoval Krajský soud v Brně ("krajský soud"), který v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I). Krajský soud účastníky řízení poučil, že dovolání proti tomuto rozsudku je přípustné, přestože předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, neboť jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy [§ 238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ("o. s. ř.")].
3. Stěžovatelka napadá rozhodnutí krajského soudu ústavní stížností, v níž namítá, že odvolací soud rozhodl v její nepřítomnosti, přestože řádně a včas doložila žádost o odročení jednání z důvodu pracovní neschopnosti. Stěžovatelka se tak nemohla vyjádřit k důkazům a tvrzením protistrany. Upřesňuje, že proti rozhodnutí krajského soudu podala dne 16. 10. 2025 žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Stěžovatelka se domáhá zrušení rozhodnutí krajského soudu s tím, že současně navrhuje odklad jeho vykonatelnosti.
4. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti, a dospěl k závěru, že není přípustná, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
5. Podle tohoto ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 téhož zákona).
6. Pod pojmem vyčerpání nutno rozumět nejen podání procesního prostředku, ale i (vyčkání) rozhodnutí příslušného orgánu veřejné moci o něm. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že proti napadenému rozsudku krajského soudu podala žalobu pro zmatečnost, v níž uplatnila tytéž námitky jako v ústavní stížnosti. Ústavní soud ověřil, že soudní řízení v dané zmatečnostní věci nadále probíhá. Z tohoto důvodu je třeba považovat ústavní stížnost za předčasnou, resp. nepřípustnou podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. např. usnesení ze dne 18. 8. 2020 sp. zn. IV. ÚS 118/20
). Ústavní soud by mohl do probíhajícího řízení zasáhnout pouze za splnění podmínek stanovených v § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka se však postupu podle tohoto ustanovení nedomáhá, a ani ve vztahu k němu žádné konkrétní skutečnosti v ústavní stížnosti neuvádí.
7. Ústavní soud nepřehlédl - jak vyplývá ze shrnutí ústavní stížnosti - že stěžovatelka nenapadla rozhodnutí krajského soudu dovoláním, byť byla o této možnosti poučena, nicméně nepovažuje za nutné, aby se obsáhleji vyjadřoval ke vzájemnému vztahu dovolání a žaloby pro zmatečnost (postačí odkázat např. na nález ze dne 19. 12. 2017 sp. zn. III. ÚS 1441/17
, bod 30 a zde citovanou judikaturu Nejvyššího soudu). Jak již bylo řečeno, v nyní posuzované věci je podstatné, že stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá zmatečnostní vadu, o níž je před krajským soudem nadále vedeno řízení, což znamená, že se Ústavní soud nemůže ústavní stížností s ohledem na zásadu subsidiarity věcně zabývat.
8. S ohledem na tyto důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl. Ústavní soud již nevyzýval stěžovatelku k odstranění vad podání a zajištění právního zastoupení, neboť ústavní stížnost by musela být z uvedeného důvodu stejně odmítnuta.
9. Co se týče návrhu na odklad vykonatelnosti, má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu. Pakliže byla ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud i návrh na odklad vykonatelnosti, aniž by o něm Ústavní soud samostatně rozhodoval.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. prosince 2025
Jiří Přibáň v. r.
soudce zpravodaj