Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti STROZA s. r. o., sídlem Bezručova 663, Rožnov pod Radhoštěm, zastoupené Mgr. Ing. Tomášem Hobzou, advokátem, sídlem Ghegova 1019/3, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 341/2024-29 ze dne 2. října 2025 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 33/2023-35 ze dne 12. prosince 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 4 odst. 4 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
2. Finanční úřad pro Zlínský kraj dodatečným platebním výměrem z 21. dubna 2021 doměřil stěžovatelce daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2015 ve výši 995 030 Kč a stanovil jí povinnost uhradit penále ve výši 199 006 Kč. Toto rozhodnutí napadla stěžovatelka odvoláním, které vedlejší účastník rozhodnutím z 31. května 2023 zamítl a platební výměr potvrdil. Popis způsobu kontroly a hodnocení postupu řešení projektu a dosažených výsledků uvedený stěžovatelkou v projektech výzkumu a vývoje měl za nejasný a neobsahující hodnotící kritéria, jak požaduje § 34c odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů ve znění účinném do 31. března 2019. Stěžovatelka tak nesplnila podmínky pro uplatnění odečtení nákladů vynaložených na uskutečnění výzkumu a vývoje od základu daně postupem podle § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů.
3. Proti rozhodnutí vedlejšího účastníka podala stěžovatelka žalobu, kterou Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem zamítl. Vyšel z toho, že stěžovatelka ve všech pěti posuzovaných projektech uvedla následující: "Projekt [označení projektu] bude rozdělen do několika vývojových etap. Každá etapa bude průběžně kontrolována a vyhodnocena. V případě nedostačujících výsledků budou provedeny potřebné změny. Základní vývojové kroky jsou: [výčet etap, respektive vývojových kroků]". Z citovaného textu krajský soud dovodil, že projekty neuvádí, jak budou kontrola a hodnocení probíhat. Uvádí pouze, kdy budou probíhat (po každé z etap, respektive průběžně) a rámcově co bude předmětem kontroly a hodnocení (každá etapa). Vedlejší účastník tedy postupoval v souladu se zákonem, když na zákonem výslovně stanoveném požadavku vymezení způsobu kontroly a hodnocení projektu trval.
4. Rozsudek krajského soudu napadla stěžovatelka kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. Zdůraznil, že krajský soud nevytýkal stěžovatelce primárně to, že způsob kontroly a hodnocení neuvedla dostatečně konkrétně, nýbrž to, že způsob kontroly a hodnocení neuvedla vůbec. Proto není případný odkaz stěžovatelky na judikaturu Nejvyššího správního soudu zabývající se tím, jak podrobně má být v projektu způsob kontroly a hodnocení vymezen.
5. Stěžovatelka tvrdí, že správní soudy interpretovaly § 34c odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů nesprávně tak, že konkrétní metoda kontroly a hodnocení musí být explicitně stanovena již v samotném projektu výzkumu a vývoje. Takovým výkladem dochází podle stěžovatelky k naprosté formalizaci a popření celého smyslu a účelu nejen daného ustanovení, ale především účelu odčitatelné položky, neboť v případě změny výzkumného/vývojového řešení by byl poplatník zásadně nucen změnit i obsah projektu výzkumu a vývoje (a se změnou v řešení dochází v technické realitě ke změně metody kontroly a hodnocení). Zákonné ustanovení však vyžaduje pouze to, aby poplatník uvedl, jakým způsobem dojde ke kontrole a hodnocení postupu. Pokud by zákonodárce měl na mysli, že má jít o konkrétní metodu, pak by formuloval dané ustanovení jinak (nehovořil by o způsobu, ale o konkrétní metodě).
6. Znění § 34c odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů, jehož výklad správními soudy stěžovatelka zpochybňuje, je následující: Projektem výzkumu a vývoje se rozumí dokument, ve kterém poplatník před zahájením řešení projektu výzkumu a vývoje vymezí svou činnost ve výzkumu a vývoji podle zákona upravujícího podporu výzkumu a vývoje a který obsahuje způsob kontroly a hodnocení postupu řešení projektu a dosažených výsledků.
7. Ústavní soud zdůrazňuje, že do výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy zasahuje jen tehdy, byla-li aplikace práva v konkrétním případě neústavní. Tak tomu v nyní posuzované věci nebylo. Nejvyšší správní soud i krajský soud v napadených rozsudcích dostatečným způsobem odůvodnily, že stěžovatelka v projektu uvedla pouze obecný záměr průběžně kontrolovat a vyhodnocovat jednotlivé vývojové etapy projektů, nevymezila však nijak způsob kontroly a hodnocení. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že účelem projektů je předem postavit najisto jednak to, co bude předmětem výzkumu a vývoje, ale i to, jak bude proces výzkumu a vývoje hodnocen a kontrolován.
8. Stěžovatelce lze přisvědčit, že ustanovení neuvádí, jak konkrétně má být způsob kontroly v projektu popsán. To však neznamená, že v projektu nemusí být vymezen způsob kontroly a hodnocení postupu řešení vůbec, či jen tak, že bude průběžně hodnocena a kontrolována každá dílčí etapa výzkumu, aniž by bylo uvedeno jakým způsobem, kdy a kým. Jak výstižně uvedl Nejvyšší správní soud, stěžovatelkou uváděné rozdělení kontrolního procesu na části podle jednotlivých etap projektu nevyjadřuje metodiku kontroly, nýbrž její rozsah.
9. Není přitom důvod, proč by měl zákonodárce pro zakotvení této obsahové náležitosti projektu namísto slov "způsob kontroly a hodnocení" užít formulaci "konkrétní metoda kontroly a hodnocení", jak navrhuje stěžovatelka. Z hlediska splnění této zákonné povinnosti není žádný podstatný rozdíl mezi vymezením "způsobu kontroly" a "metody kontroly". Buď je způsob kontroly a hodnocení v projektu uveden (jak jinak, než nějakou konkrétní metodou), nebo není.
10. Neshledaly-li správní soudy stěžovatelkou v projektu formulovaný způsob kontroly a hodnocení souladný se zněním zákona, nelze jejich výklad považovat za rozšiřující, jak tvrdí stěžovatelka. Ani její argumentace, že kontroly a hodnocení prováděla (což doložila), nemění nic na tom, že nesplnila požadavky na zpracování projektů před zahájením výzkumu. Správními soudy byla vypořádána i námitka stěžovatelky, že není možné z důvodu technické nejistoty specifikovat způsob kontroly již na počátku výzkumné činnosti, či jej později měnit (bod 12 rozsudku krajského soudu a body 30 až 31 rozsudku Nejvyššího správního soudu).
11. Stěžovatelka ostatně nepopírá, že žádný konkrétní způsob, resp. metodu neuvedla. Je přesvědčena, že takovou povinnost nemá a je pouze na ní, jak způsob kontroly vymezí, protože zákon tuto její povinnost nijak blíže nekonkretizuje. Takovou libovůli, jak bylo výše uvedeno, však zákon daňovému subjektu nedává. Závěr správních soudů, že stěžovatelka nesplnila požadavky kladené na ni v § 34c odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů, proto z ústavního hlediska obstojí. Ústavní soud neshledal žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatelky.
12. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 7. ledna 2026
Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu