Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky Jitky Březinové, zastoupené Mgr. Kateřinou Verostovou, LL.M., advokátkou, sídlem Horní lán 1328/6, Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 1. února 2018 č. j. 69 Co 485/2017-289, rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. února 2015 č. j. 19 C 425/2014-41, usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. června 2018 č. j. 47 EXE 3133/2018-69 a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. ledna 2019 č. j. 40 Co 666/2018-76, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
3. Rozsudkem okresního soudu ze dne 19. 2. 2015 č. j. 19 C 425/2014-41, který byl vydán jako rozsudek pro zmeškání podle § 153b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit Společenství domu X (dále jen "vedlejší účastník") částku ve výši 34 407 Kč s příslušenstvím, představující nedoplatek záloh za služby za užívání bytu za roky 2010 - 2012 (výrok I.) a dále povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 920 Kč (výrok II.). Právě uvedené rozhodnutí okresního soudu bylo rozsudkem krajského soudu ze dne 1. 2. 2018 č. j. 69 Co 485/2017-289 potvrzeno (výrok I.) a stěžovatelce byla uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 8 400 Kč (výrok II.).
4. Na základě výše uvedených vykonatelných rozhodnutí bylo zahájeno exekuční řízení na majetek stěžovatelky, jejímž provedením byl pověřen Mgr. Svatopluk Šůstek, soudní exekutor, Exekutorský úřad Olomouc (dále jen "soudní exekutor"). V průběhu tohoto exekučního řízení, řízení o němž je okresním soudem vedeno pod sp. zn. 47 EXE 3133/2018, stěžovatelka požádala okresní soud o ustanovení zástupce z řad advokátů podle § 29 občanského soudního řádu. Tento návrh stěžovatelky byl usnesením okresního soudu Olomouci ze dne 5. 6. 2018 č. j. 47 EXE 3133/2018-69 odmítnut. Jak bylo Ústavním soudem zjištěno, napadla stěžovatelka toto rozhodnutí odvoláním, o němž bylo rozhodnuto usnesením krajského soudu ze dne 27. 9. 2018 č. j. 40 Co 338/2018-80, jímž krajský soud rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Toto rozhodnutí pak stěžovatelka napadla dovoláním, o němž do dnešního dne nebylo rozhodnuto.
5. Dne 13. 8. 2018 stěžovatelka v předmětném exekučním řízení učinila podání označené jako "námitky k protizákonné exekuci". V reakci na něj soudní exekutor stěžovatelku vyzval, aby jej ve lhůtě 15 dnů doplnila tak, aby bylo zřejmé, zda je toto podání návrhem na zastavení exekuce či zda jde o námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, aby označila důkazy k prokázání svých tvrzení a předložila listinné důkazy. Jelikož stěžovatelka na tuto výzvu nikterak nereagovala, odmítl soudní exekutor její podání podle § 43 odst. 2 občanského soudního řádu svým usnesením ze dne 19. 10. 2018 č. j. 185 EX 160/18-65. Toto rozhodnutí stěžovatelka napadla odvoláním, o němž bylo rozhodnuto usnesením krajského soudu ze dne 30. 1. 2019 č. j. 40 Co 666/2018-76, jímž krajský soud napadené usnesení soudního exekutora jako věcně správné potvrdil.
sp. zn. I. ÚS 568/19 ze dne 19. 3. 2019, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
8. Ústavní stížnost stěžovatelky dále nesplňuje shora vymezené podmínky pro její věcné projednání též v části, v níž směřuje proti usnesení okresního soudu ze dne 5. 6. 2018 č. j. 47 EXE 3133/2018-69, jímž byl zamítnut návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce z řad advokátů pro předmětné exekuční řízení, neboť v této části je stěžovatelčina ústavní stížnost návrhem nepřípustným podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 75 odst. 1 téhož zákona. To proto, že stěžovatelkou napadené rozhodnutí není rozhodnutím o posledním procesním prostředku k ochraně jejích práv.
Tímto prostředkem je ve věcech žádostí účastníků řízení o ustanovení zástupce podle § 29 občanského soudního řádu odvolání [srov. § 238 odst. 1 písm. j) občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 a čl. II. bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.]. Rozhodnutí o tomto opravném prostředku však stěžovatelka svou ústavní stížností nenapadla, jeho zrušení Ústavnímu soudu nenavrhla a v odůvodnění ústavní stížnosti s ním nijak nepolemizuje. S přihlédnutím k této skutečnosti proto Ústavní soud musel posoudit ústavní stížnost tak, že tato směřuje výhradně proti označenému rozhodnutí okresního soudu.
Tato situace přitom podle dlouhodobé judikatury Ústavního soudu představuje důvod k odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 58/95 ze dne 15. 1. 1997, sp. zn. I. ÚS 242/03 ze dne 13. 5. 2003, sp. zn. IV. ÚS 270/05 ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. IV. ÚS 173/19 ze dne 6. 3. 2019 a další).
11. Ústavní soud nerozhodoval samostatně o návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí, a to s ohledem na posouzení ústavní stížnosti jako zčásti opožděné, zčásti nepřípustné a zčásti zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. dubna 2019
Vojtěch Šimíček v. r. předseda senátu