Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatelů P. N., nezl. M. N., zastoupené zákonnou zástupkyní P. N., I. V., a L. N., všichni zastoupeni JUDr. Barborou Steinlauf, advokátkou, sídlem Fetrovská 893/29, Praha 6, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 3. 10. 2025, č. j. 3 ZN 2723/2024-45, a usnesení Policie České republiky, Městské ředitelství Policie Brno, 6. oddělení obecné kriminality ze dne 20. 8. 2025, č. j. KRPB-238217-58/TČ-2024-060276, za účasti Městského státního zastupitelství v Brně a Policie České republiky, Městské ředitelství Policie Brno, 6. oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva podle čl. 6 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 2 odst. 1, čl. 6 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Policejní orgán Policie České republiky, Městské ředitelství Policie Brno, 6. oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán") napadeným usnesením podle § 159a odst. 1 trestního řádu odložil trestní věc stěžovatelů podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, jehož se měly dopustit L. B. a Z. K., roz. H., neboť ve věci nešlo o podezření z trestného činu a věc nebylo na místě vyřídit jinak. Předmětného jednání se označené osoby měly, dle textu trestního oznámení stěžovatelů, dopustit tím, že u poškozené stěžovatelky P. N., která se dostavila v 38. týdnu těhotenství na Gynekolgicko-porodnickou kliniku Fakultní nemocnice Brno z důvodu odtoku plodové vody a slabého krvácení, nepostupovaly odborně správně, když neprovedly laboratorní test k ověření odtoku plodové vody, nesprávně vyhodnotily CTG záznam a neuvedly údaje o vyšetření, které by popisovalo charakter, intenzitu a dobu krvácení. Na základě nesprávně provedeného vyšetření pak dospěly k závěru, že zdravotní stav poškozené je v pořádku, a nepřijaly ji k hospitalizaci s diagnózou počínajícího porodu. Tím byla velmi pravděpodobně promarněna příležitost pro vhodnou intervenci - včasné ukončení porodu - při zjištění tísně plodu během porodu, kdy zřejmě dne 18. 11. 2021 došlo k jeho úmrtí a dne 19. 11. 2021 byl porozen mrtvý chlapec.
3. Stěžovatelé napadli usnesení policejního orgánu včasnou stížností, jež byla napadeným usnesením Městského státního zastupitelství v Brně (dále jen "městské státní zastupitelství") jako nedůvodná zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.
4. Stěžovatelé namítají porušení svého práva na účinné vyšetřování, neboť ve věci nadále přetrvávají rozpory, zejména nebylo postaveno najisto, která z lékařek byla přítomna při vyšetření stěžovatelky a kdo vyšetření odborně vyhodnotil. Z. K. totiž byla v té době čerstvou absolventkou lékařské fakulty, t. č. stále ve zkušební době, a tudíž nebyla oprávněna bez dozoru kvalifikovaného lékaře sama vyšetření provádět, natož vyhodnocovat. Policejní orgán se taktéž nevypořádal s rozpory mezi odborným vyjádřením doc. MUDr. Z. Pastora a znaleckým posudkem MUDr. M. Turka, kdy se bezdůvodně přiklonil k závěrům posléze jmenovaného. Do zdravotnické dokumentace byly nadto doplněny některé údaje až ex post.
5. Stěžovatelé taktéž namítají, že stěžovatelka P. N. nebyla ze strany policejního orgánu poučena o svých právech, která jí vyplývají z jejího statusu oběti trestného činu.
6. Ústavní soud nejdříve posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V této souvislosti zjistil, že stěžovatelé podali ústavní stížnost trpící formálním nedostatkem, který zakládá důvod odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
7. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Zásada subsidiarity se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat.
8. Vyčerpá-li stěžovatel všechny procesní prostředky, Ústavní soud svým rozhodnutím zasahuje (shledal-li k tomu právem stanovené předpoklady) zejména proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 a 6 zákona o Ústavním soudu), a tím efektivně usměrňuje možné excesy orgánů veřejné moci v oblasti základních práv a svobod. V opačném případě by požadavek vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva ztrácel v podstatné míře rozumný smysl.
9. V posuzované věci měli stěžovatelé možnost využít tzv. podnět k výkonu dohledu vyššího státního zastupitelství, což ovšem neučinili. Uvedený procesní prostředek je judikaturou Ústavního soudu setrvale považován za prostředek, který může vést k nápravě a o jehož vyřízení musí být i podatel vyrozuměn. Podnět k výkonu dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství je tudíž obecně účinným opravným prostředkem pro osobu, která namítá závadný postup v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byla obětí spáchaného trestného činu, a jako takový je jej nutno vyčerpat před podáním ústavní stížnosti v souladu s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. např. nález ze dne 2. 3. 2015
sp. zn. I. ÚS 1565/14
(N 51/76 SbNU 691) či recentní nález ze dne 3. 9. 2025
sp. zn. IV. ÚS 2582/24
). Z těchto důvodů považuje Ústavní soud ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím a postupu policejních orgánů a státních zastupitelství, které namítají, že vyšetřování bylo nedostatečné a zároveň nebyl podán podnět k výkonu dohledu nejbližšímu vyššímu státnímu zastupitelství, za nepřípustné pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.
10. Z ústavní stížnosti tedy nikterak nevyplývá, že by tento prostředek stěžovatelé před podáním ústavní stížnosti využili, resp. se o něm vůbec nezmiňují. Ústavnímu soud tak nezbývá než posuzovanou ústavní stížnost odmítnout pro nepřípustnost z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.
11. Ústavní soud však zároveň podotýká, že využijí-li stěžovatelé podnět k výkonu dohledu podaný nejbližšímu vyššímu státnímu zastupitelství a nedomohou se nápravy, jsou oprávněni následně podat ústavní stížnost, která již naplní podmínku přípustnosti ústavní stížnosti.
12. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelů jako nepřípustné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2025
Jiří Přibáň v. r.
soudce zpravodaj