Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Václava Voříška, advokáta, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 6 ve věci vedené pod sp. zn. 27 C 256/2024, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníka řízení, a zájmového sdružení Anděl na cestě, z. s., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 8. 12. 2025 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), ve které stěžovatel brojí proti procesnímu postupu Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud").
2. Stěžovatel uvádí, že napadá procesní postup obvodního soudu dne 7. 10. 2025, kterým tento soud nevyhověl jeho písemnému návrhu na odročení soudního jednání nařízeného na 7. 10. 2025 ve věci žaloby vedlejšího účastníka jako žalobce proti stěžovateli jako žalovanému (advokátovi) na zaplacení částky ve výši 313 332 Kč. Stěžovatel návrh odůvodnil nemocí, kterou doložil dočasnou pracovní neschopností vystavenou Fakultní nemocnicí Bulovka ze dne 6. 10. 2025, která byla přílohou návrhu na odročení jednání. Stěžovatel namítá, že obvodní soud ve věci vedl dne 7. 10. 2025 ústní jednání, na kterém byl vyhlášen pro stěžovatele nepříznivý rozsudek č. j. 27 C 256/2024-91. Obvodní soud v písemném odůvodnění tohoto rozsudku nevysvětlil, proč nevyhověl návrhu stěžovatele na odročení posledního ústního jednání ve věci. Měl-li obvodní soud pochybnosti o pracovní neschopnosti a nemoci stěžovatele, bylo třeba ho písemně vyzvat k odstranění případných pochybností. Stěžovatel dále namítá, že obvodní soud mu nezaslal protokol o ústním jednání konaném dne 7. 10. 2025.
3. Stěžovatel uvádí, že nemá řádný opravný prostředek proti shora uvedenému vadnému procesnímu postupu soudu; přitom se nemůže domáhat nápravy v odvolacím řízení v tom smyslu, že by soud výrokem rozhodnutí rozhodl o předmětu vytýkaného procesního postupu. Dále namítá, že uvedeným postupem obvodního soudu bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na řádné soudní řízení. Procesní postup samosoudce v předmětné věci se stěžovateli jeví jako hrubě účelový ve prospěch vedlejšího účastníka, a naopak v jeho neprospěch.
4. Ve stanovisku pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637, č. 90/2015 Sb.) Ústavní soud vyslovil, že je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudem advokát, nemusí být podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zastoupen jiným advokátem.
5. Ústavní soud se dále zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a dospěl k závěru, že tomu tak není.
6. Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
7. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
8. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii.
9. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí [např. usnesení ze dne 3. 12. 2003
sp. zn. I. ÚS 615/03
, ze dne 21. 12. 2010
sp. zn. II. ÚS 1179/10
či ze dne 13. 7. 2011
sp. zn. I. ÚS 3304/10
(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)] konstatoval, že ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, nejsou-li dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv či svobod jiným zákonným způsobem.
10. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, a sice proti postupu obvodního soudu, spočívajícímu v neodročení nařízeného jednání a v nedoručení protokolu o ústním jednání stěžovateli. Stěžovatel podává ústavní stížnost za situace, kdy v předmětné věci již bylo vydáno meritorní rozhodnutí, proti kterému je přípustné odvolání, případně dále mimořádné opravné prostředky. Je tedy na stěžovateli, aby v první řadě v rámci svého odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí vysvětlil, jak se popsaný vadný postup obvodního soudu promítl do konečného rozhodnutí tohoto soudu.
11. Za dané procesní situace, kdy má stěžovatel k dispozici řádné a mimořádné opravné prostředky k ochraně svého prána, je nepřípustné, aby Ústavní soud jakkoli zasahoval do rozhodovací činnosti obecných soudů a předjímal jejich rozhodnutí. Podaná ústavní stížnost je proto předčasná a tedy nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
12. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že své podání do týdne doplní. K datu vydání tohoto rozhodnutí tak stěžovatel však neučinil. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem ale Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad nepřípustné ústavní stížnosti nevyzýval.
13. Na základě uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný, když neshledal důvod pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2025
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj