Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele P. R., zastoupeného JUDr. Radoslavem Žváčkem, advokátem, se sídlem Havlíčkova třída 31, 796 01 Prostějov, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. srpna 2012, č. j. 12 Co 321/2012-69, a usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 18. června 2012, č. j. 13 C 34/2012-61, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Žalobce (stěžovatel) se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 4,125.787 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené žalovanou tím, že žalovaná nesplnila svoji povinnost vyplývající ze vzájemné dohody. Tato povinnost měla spočívat v tom, že žalovaná "zprostí" žalobce všech obvinění a žalob a "zažádá" o zrušení rozsudků a uložených trestů. Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 18. června 2012, č. j. 13 C 34/2012-61, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a neustanovil mu zástupce z řad advokátů.
Soud prvního stupně konstatoval, že majetkové poměry žalobce by sice odůvodňovaly přiznání osvobození od soudních poplatků, ale v dané věci dospěl k závěru, že nebyla splněna druhá z kumulativních podmínek stanovená v § 138 odst. 1, věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neboť se u žalobce jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Podle soudu prvního stupně je nepochybné, že žalobě nemůže být vyhověno, neboť dohoda, z níž žalobce odvozuje svoje nároky na náhradu škody, je zcela neurčitá a v řízení nelze pro její neurčitost prokázat předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody.
3. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 27. srpna 2012, č. j. 12 Co 321/2012-69, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť argumentace žalobce představuje obsahově tvrzení o hypotetickém nároku, který je právně nepřípustný a z hlediska hypotézy konkrétní právní normy nepřípadný.
6. Ústavní soud v otázce osvobození od soudních poplatků ustáleně judikuje (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000
, U 28/19 SbNU 275), že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů a s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy České republiky) Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl. V dané věci dospěly obecné soudy po vyhodnocení žaloby stěžovatele k závěru o zřejmě bezúspěšném uplatňování práva.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. jde tehdy, jestliže již ze skutkových tvrzení žadatele se podává, že žalobě nemůže být vyhověno. Z uvedeného plyne, že v případě rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků se neprovádí dokazování ve věci samé, a proto nelze souhlasit se stěžovatelovou námitkou, že obecné soudy pochybily, když nehodnotily jím navržené důkazy. Vzhledem k tomu, že ustanovení zástupce z řad advokátů je navázáno na přiznání osvobození od soudního poplatku (§ 30 odst. 1 o.
s. ř.), nelze ani v postupu obecných soudů, které stěžovateli advokáta neustanovily, spatřovat pochybení a tedy porušení čl. 37 odst. 2 Listiny. Stěžovatel dále namítal porušení jeho ústavně zaručeného práva na ochranu lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti podle čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny, avšak svoji argumentaci v tomto směru vůbec nerozvinul. Ústavní soud nicméně v napadených rozhodnutích neshledává žádný zásah, který by mohl být podřaditelný výše uvedeným článkem chráněné právo. Ústavní soud závěrem podotýká, že ve věci dosud nebylo meritorně rozhodnuto a stěžovateli zůstává možnost, pokud je přesvědčen o svém nároku, v řízení pokračovat (samozřejmě při vědomí nutnosti hradit soudní poplatky popř. náklady na právní zastoupení).
7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. prosince 2012
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu