Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele T. K., zastoupeného JUDr. Danou Chalupovou, advokátkou, sídlem Pod Bruskou 136/6, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 9. 2025, č. j. 19 Co 257/2025-2944, a usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 13. 6. 2025, č. j. 0 P 174/2016-2933, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Trutnově, jako účastníků řízení, a L. K. a nezletilých 1) B. K. a 2) A. K., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky ("Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla zasažena jeho základní práva zaručená čl. 32 odst. 1, 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), ve spojení s čl. 1 odst. 1 a čl. 90 Ústavy.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, Okresní soud v Trutnově ("okresní soud") zamítl návrh stěžovatele na nařízení výkonu rozhodnutí za neuskutečněný styk s nezletilými dne 26. 4. 2024 uložením povinnosti osobám, mezi kterými má být styk realizován, styk vykonávat pod dohledem orgánu sociálně-právní ochrany dětí (výrok I).
3. K odvolání stěžovatele ve věci rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové ("krajský soud"), který napadeným usnesením rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Soudy vzaly v potaz specifika nyní posuzované věci, v níž selhaly všechny využité formy výkonu rozhodnutí o styku otce s nezletilými. Nezletilé označily za oběť konfliktu rodičů a zejména neuváženého jednání matky. Dle krajského soudu by předvedení nezletilých ke schůzce s otcem, za účasti OSPOD, bylo kontraproduktivní, neboť namísto obnovení vztahu by došlo spíše k jeho poškození.
4. Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že matka nezletilých neplní své povinnosti vyplývající ze soudních rozhodnutí a již více než sedm let stěžovateli neumožňuje styk s jeho dětmi. Soudům - stručně řečeno - vytýká, že aprobují protiprávní chování matky. Vysvětluje, že v řízení neusiluje o nic jiného, než o to, aby se konečně mohl setkat se svými dcerami.
6. Ústavní soud předně uvádí, že ve své judikatuře zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, což vyplývá již ze samotného postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti. To se týká i přezkumu rozhodování obecných soudů v otázkách výkonu rozhodnutí ve věcech péče soudu o nezletilé, v němž Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj. Jde o velmi citlivé vztahy mezi rodiči a dětmi, do nichž by státní orgány měly zasahovat co nejméně a v co nejvyšší možné míře podpořit či zprostředkovat společnou dohodu, vedenou nejlepším zájmem nezletilých dětí.
Do rozhodování obecných soudů v těchto věcech Ústavní soud zasáhne toliko v případě porušení ústavních principů a základních práv a svobod účastníka řízení, či extrémního nesouladu právních závěrů obecných soudů se skutkovými zjištěními, nebo pokud by výklad práva provedený obecnými soudy postrádal ústavní konformitu, resp. byl aktem libovůle. Takové porušení práv však Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
7. Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, soudy kladly důraz především na splnění základního postulátu řízení o úpravě poměrů k nezletilým, tj. aby přijatá opatření byla činěna vždy v nejlepším zájmu dítěte.
8. Pro Ústavní soud je v nyní posuzované věci podstatné, že soudy dostatečně vysvětlily, proč rozhodly způsobem shora uvedeným, tj. proč zamítly stěžovatelův návrh na výkon rozhodnutí ve věcech péče soudu o nezletilé. Jak již bylo řečeno výše, soudy vzaly v potaz, že by případné vynucované setkání (spjaté s předvedením nezletilých; pozn. Ústavního soudu: v době rozhodování krajského soudu měly nezletilé téměř 16 let, resp. 13 let) bylo kontraproduktivní. Krajský soud naopak považoval za účelné, aby nezletilé dostaly určitý časový prostor, kdy nebudou pod tlakem probíhajícího výkonu rozhodnutí, aby se dobrovolně pokusily o jakýkoliv kontakt s otcem, což ostatně samy avizovaly a preferovaly. Soudy tímto projevily respekt k názoru nezletilých (srov. rozsudek krajského soudu, bod 8). Tento postoj odpovídá přístupu Ústavního soudu, jenž považoval za nereálné vynucování styku u 16letého nezletilého (srov. nález sp. zn. II. ÚS 3765/11
ze dne 13. 3. 2012, bod 34).
9. Je však důležité zdůraznit, že zdravý vztah s otcem je pro nezletilé žádoucí, a součástí rodičovské odpovědnosti obou rodičů proto je, aby o jeho obnovení usilovali. Obdobnou povinnost přitom mají rovněž orgány veřejné moci. Ústavní soud v této souvislosti připomíná pozitivní závazek státu plynoucího z práva na rodinný život přijmout opatření umožňující rodičům být společně se svými dětmi (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva López Guió proti Slovensku ze dne 3. 6. 2014 č. stížnosti 10280/12, body 82-84). Z rozhodnutí krajského soudu je patrné, že soudy tento závazek vzaly v potaz s tím, že nehodlají rezignovat na trvalé nerespektování povinností plynoucích ze soudních rozhodnutí, resp. trvalé vyloučení stěžovatele ze života jeho nezletilých dcer (srov. rozsudek krajského soudu, bod 8). Krajský soud takto zajistil naplnění nosných právních závěrů nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1938/25
ze dne 26. 8. 2025, z něhož se podává, že soudy jsou povinny aktivně využívat dostupné prostředky zajištění výkonu rozhodnutí upravujících poměry k nezletilým dětem. Nejsou-li totiž tato rozhodnutí dlouhodobě plněna, může nečinnost soudu představovat porušení práva na rodinný život podle čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a práva na péči o dítě a jeho výchovu podle čl. 32 odst. 4 Listiny. Tomuto ústavně nesouladnému stavu se krajský soud předestřením dalšího postupu snažil zabránit.
10. Ústavní soud závěrem konstatuje, že jeho rozhodnutí by nemělo být vnímáno jako "vítězství" nebo "prohra" matky či otce. Jedinými poraženými totiž zůstávají jejich stále ještě nezletilé děti. Ústavní soud proto apeluje na všechny zúčastněné, aby se pokusili o obnovu vztahů, a to nikoliv za pomoci soudního rozhodování, nýbrž prostřednictvím citlivého a chápavého jednání.
11. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou, neboť neshledal, že by napadená rozhodnutí porušila základní práva stěžovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. ledna 2026
Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu