Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. R., zastoupené JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem, se sídlem Táboritská 23, 130 87 Praha 3, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2012 sp. zn. 2 T 7/2012, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2013 sp. zn. 4 To 9/2013, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2013 sp. zn. 4 Tdo 910/2013, za účasti Městského soudu v Praze, Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Trestná činnost, pro kterou byla pravomocně odsouzena, spočívala, stručně shrnuto, v tom, že dne 28. 2. 2011 uzavřela s poškozeným Petrem Novákem dohodu o narovnání, na jejímž základě měly být narovnány veškeré jejich vzájemné závazky a pohledávky, včetně započtení pohledávky obviněné za poškozeným vzniklé ze směnky vystavené dne 7. 4. 2005 poškozeným na částku 6.000.000 Kč na řad obviněné, a při uzavření této dohody poškozenému vrátila namísto originálu padělek předmětné směnky předstírajíc, že jde o originál, a současně mu zamlčela, že originální směnku převedla již dne 24. 2. 2011 v Praze indosamentem za nezjištěnou finanční částku na společnost A04 Omega s.r.o.
Ve své dosti obecně formulované ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly objektivně, pokud jde o shromažďování důkazů, zejména pak znaleckých posudků. Nebylo tak bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že měla předmětnou směnku ve svém držení, než ji předala poškozenému, potažmo že ji vyhotovila či nechala vyhotovit, respektive že poškozený předložil v rámci svého trestního podání tu směnku, kterou mu ona předala.
Z uvedených důvodů je stěžovatelka přesvědčena, že byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36, čl. 37 odst. 3 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě obecných soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90, 91 Ústavy České republiky [dále jen "Ústava"]). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv běžné zákonnosti. Pouze situace, kdy by bylo možno usuzovat o extrémním nesouladu mezi prováděnými důkazy, zjištěními, která z těchto důkazů soudy učinily, a právními závěry soudů, jinými slovy, kdy by jejich rozhodnutí svědčila o libovůli v rozhodování, by mohla být důvodem k zásahu Ústavního soudu. Takový stav však Ústavní soud v posuzované věci neshledal. Nesouhlas stěžovatelky se skutkovými závěry obecných soudů nemůže sám o sobě vést k závěru o porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod.
Nutno uvést, že soudy dospěly k závěru o vině stěžovatelky po rozsáhlém dokazování, na základě jak svědeckých výpovědí, tak výsledků znaleckého zkoumání stran pravosti předložené směnky. Jestliže stěžovatelka naznačuje, že původ falsifikátu směnky mohl být jiný, jedná se toliko o hypotetické spekulace, které nejsou ničím podloženy a neodpovídají stavu dokazování ve věci. Na odůvodnění rozhodnutí obecných soudů lze dále pro stručnost plně odkázat.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh z části nepřípustný a zčásti zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. února 2014
Stanislav Balík předseda senátu