Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. Š, t. č. Vazební věznice Hradec Králové, 500 01 Hradec Králové, zastoupeného Mgr. Jiřím Kotalou, advokátem AK se sídlem Hradební 856/10, 500 03 Hradec Králové, proti usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 30. srpna 2013 č. j. 0 Nt 210/2013-19 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 25. září 2013 č. j. 14 To 262/2013-34, za účasti 1) Krajského soudu v Hradci Králové a 2) Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Havlíčkově Brodě usnesením ze dne 30. srpna 2013 č. j. 0 Nt 210/2013-19 rozhodl tak, že podle § 68 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) trestního řádu se obviněný V. Š. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") bere do vazby, přičemž vazba počíná dnem 28. srpna 2013 v 17, 00 hodin. Dále okresní soud podle ust. § 73 odst. 1 písm. b), c) trestního řádu nepřijal písemný slib nabídnutý obviněným ani dohled probačního úředníka.
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 25. září 2013 č. j. 14 To 262/2013-34 bylo rozhodnuto, že z podnětu stížnosti obviněného se napadené usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 30. srpna 2013 č. j. 0 Nt 210/2013-19 podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu zrušuje v celém rozsahu a nově se rozhoduje tak, že podle § 68 odst. 1 trestního řádu z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) trestního řádu se obviněný V. Š. bere do vazby (výrok pod bodem I.). Ve výroku pod bodem II. krajský soud rozhodl, že podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu soud nepřijímá písemný slib nabídnutý obviněným. Ve výroku pod bodem III. krajský soud rozhodl, že podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu se nabídka obviněného na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka nepřijímá. Dále krajský soud rozhodl, že podle § 72a odst. 4 trestního řádu se lhůta trvání vazby započítává ode dne 28. srpna 2013 od 17,00 hodin (výrok pod bodem IV.).
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná a zčásti nepřípustná.
V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud konstatoval, že okresní soud učinil správná zjištění o probíhajícím trestním stíhání obviněného a o důvodnosti zahájení trestního stíhání právě vůči němu. V tomto stádiu řízení je obviněný usvědčován nejen podanými vysvětleními, ale také řadou listinných důkazů a podle krajského soudu lze tedy s odkazem na uvedené skutečnosti dovodit, že dosud nashromážděné důkazy skutečně odůvodňují podezření, že došlo ke skutkům, pro něž bylo trestní stíhání zahájeno, tyto skutky vykazují všechny znaky označeného zločinu a přečinů a existuje i důvodné podezření, že se jich dopustil právě obviněný.
Krajský soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že u obviněného skutečně reálně existuje vazební důvod dle § 67 písm. c) trestního řádu. Obviněný je osobou, která má s trestnou činností majetkového charakteru již řadu zkušeností, neboť v minulosti byl desetkrát pravomocně odsouzen pro různorodá jednání převážně majetkového charakteru, a to opakovaně i k nepodmíněným trestům odnětí svobody a naposledy pak pro drogovou trestnou činnost k podmíněnému trestu odnětí svobody, přičemž právě v průběhu běžící zkušební doby se měl dopustit nyní posuzovaného jednání.
Z toho krajský soud dovodil, že nejen předchozí důrazné nepodmíněné tresty odnětí svobody, ale ani posledně uložený výchovný trest neměly na obviněného patřičný vliv v tom směru, aby jej odradily od páchání další trestné činnosti. I když obviněný věděl, že se nachází ve zkušební době podmíněného odsouzení, přesto se měl znovu dopustit trestné činnosti. Podle krajského soudu tak existuje důvod vazby uvedený v § 67 písm. c) trestního řádu. Vzhledem k charakteru spáchané trestné činnosti, jakož i s ohledem na osobnost obviněného, který projevuje výrazné sklony k páchání trestné činnosti, neshledal ani krajský soud možnost nahradit existující důvod vazby jiným opatřením; krajský soud dovodil, že okresní soud tedy nepochybil, pokud písemný slib nabídnutý obviněným ani dohled probačního úředníka, nepřijal.
Tyto instituty by v případě obviněného plnily ryze formální funkci a nemohly by mu zabránit v opakování trestné činnosti. Podmínky pak neshledal krajský soud ani z hlediska možnosti uplatnění nějakého předběžného opatření. Pochybení však krajský soud shledal v případě, kdy okresní soud dovodil u obviněného i vazební důvod dle § 67 písm. a) trestního řádu, tedy obavu, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání vyhnul. Z dosud zjištěných skutečností podle krajského soudu nevyplývá, že by daný důvod vazby reálně existoval; okresní soud pouze reprodukoval znění zákona, avšak žádné konkrétní skutečnosti, které by svědčily o existenci tohoto vazebního důvodu, neuvedl.
Uvedeným závěrům krajského soudu nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.
Ústavní soud ověřil, že rozhodnutí krajského soudu bylo řádně odůvodněno a toto rozhodnutí odpovídá zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci soudu, tak jak je rozvedena v jeho rozhodnutí vydaném v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jeho úvahy neshledal Ústavní soud nikterak nepřiměřenými či extrémními.
Ústavní soud konstatuje, že krajský soud v předmětné věci rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolné, ale toto rozhodnutí je výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Z pohledu Ústavního soudu zde není prostor pro zásah do rozhodovací činnosti nezávislého soudu.
Ústavní soud neshledal, že by v činnosti krajského soudu došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele a ústavní stížnost je tak v této části zjevně neopodstatněná.
Pokud stěžovatel ústavní stížností napadá usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 30. srpna 2013 č. j. 0 Nt 210/2013-19, je třeba uvést, že toto rozhodnutí bylo podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu napadeným usnesením krajského soudu v celém rozsahu zrušeno a nahrazeno právě tímto novým rozhodnutím krajského soudu v dané věci. Ve vztahu k výše uvedenému usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě je tedy podaná ústavní stížnost nepřípustná.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 25. září 2013 č. j. 14 To 262/2013-34 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný; ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 30. srpna 2013 č. j. 0 Nt 210/2013-19, Ústavní soud odmítl podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. února 2015
Radovan Suchánek v.r. předseda senátu